Článek
Jak došlo k vašemu hudebnímu spojení s Petrem Kolářem?
S Petrem jsem se poprvé potkal, když mi bylo šestnáct let. Vystupovali jsme v muzikálu Galileo, který pak měl pauzu, ale před třemi lety se do Divadla Hybernia v Praze vrátil. Dostal jsem v něm roli Giordana Bruna, kterou ztvárnil v původním obsazení Petr a teď v ní alternujeme.
Hodně jsme spolu diskutovali, povídali si o muzice a já se ho jednoho dne zeptal, jestli by se mnou nazpíval písničku, kterou bych zařadil na své album. Myslím si, že co se hudby týká, jsme podobná krevní skupina.
Když Petr spolupracuje s někým jiným, má určité požadavky, z nichž neslevuje. Hodně se tedy zajímal o písničku, text i to, jak budeme nahrávat. Text nám napsal Václav Kopta, který se v něm vyhnul frázím o lásce tak, jak jsme si to přáli. Hudbu jsem dělal společně s ním a produkce, které se skladbě dostalo, byla na prvotřídní úrovni. Všichni odvedli dobrou práci.
V roce 2019 jste vydal píseň Icarus s textem v angličtině. Další už ale byly v češtině. Proč jste to změnil?
Byl jsem osloven Českou televizí, abych vytvořil písničku, která by kandidovala na užší výběr do soutěže Eurovision Song Contest. Tak vznikl Icarus. Mezi české finalisty jsem se s ním nakonec nedostal, nicméně v repertoáru jsem si ho nechal. Je pro mě i určitým odkazem na mé účinkování v rockové kapele Votchi, která měla texty výhradně v angličtině.
Pokud jde o klip k písni Icarus, udělal mi obrovskou radost. Fanoušci Eurosongu v zemích, jež se soutěže účastní, vybírají klipy, které se jim líbí. Ten můj u českých diváků vyhrál a u lidí z jiných zemí byl čtrnáctý. Považuju to za velký úspěch.
Jsem si současně vědom toho, že za písně se musí stále bojovat. Snažím se tedy dostat je do vysílání rádií a televizních pořadů. Vím, že konkurence u nás je velká a prosadí se především kvalita.
Petr Kutheil se prosadil především jako muzikálový zpěvák.
V jakém stádiu zrodu je vaše album?
Je hotové, dokonce je už ve výrobě. Bude na něm jedenáct skladeb včetně coververze písně Tančíš sama od Petra Muka. Petr byl rovněž jedním z mých vzorů. Konkrétně tato písnička mě ve své době velmi zasáhla, navíc se nese ve stylu, kterým bych se chtěl dál ubírat. Chtěl bych ve zasněných a zamyšlených písních hovořit o lásce a vztazích, protože jsou důležitou součástí životů.
Desku si celou financuji sám, beru ji jako představení sebe sama. Ze svého měsíčního platu jsem si dával polovinu stranou, abych ji mohl vydat. Mým záměrem je dostat ji mezi lidi a oslovit tak k případné další spolupráci nějaké renomované vydavatelství. Byl bych rád, kdybych měl v budoucnu vedle sebe někoho, kdo mi po všech stránkách pomůže.
Jste nicméně především známý jako muzikálový zpěvák. Je to dobrá průprava na sólovou dráhu?
Díky tomu jsem se dostal do povědomí, takže mám větší šanci, že si mě někdo všimne. Získal jsem také v hudební branži mnohé kontakty, které jsou důležité.
Samozřejmě současně pořád cítím, že když nějakému pravověrnému muzikantovi řeknu, že účinkuju v muzikálech, trochu nad tím ohrnuje nos. Přitom ti takzvaně áčkoví zpěváci v muzikálech hrají také.
Máte dostatek odhodlání na sólové dráze uspět?
Cíl být poprockovým zpěvákem a vystupovat se živou kapelou mám celý život. Jdu si za ním. Cesta k němu ale není jednoduchá. Muzikálová dráha je jedna z jejích etap a, co si budeme povídat, živí mě. Jsem rád, že mohu být součástí hudební scény.
Co děláte teď?
Divadla jsou zavřená, koncerty nejsou. Dokončil jsem tedy album a začal učit na střední škole v Praze, kam jsem sám před lety chodil, kde vyučuji pár hodin v týdnu.
Spolu s partnerkou Markétou Šandovou, která také pracuje v umělecké branži a nyní jako koordinátor odběrového místa covid-19, to ale zatím finančně zvládáme.