Článek
Písničky Ježka, Voskovce a Wericha hrajete šest let. Objevil jste v nich ještě něco nového?
Obsahově ne, ale myslím, že jsem se zase trochu posunul v jejich interpretaci, ve frázování i způsobu, jak je zpívám. Sleduju také, že písnička Kat a blázen neustále nabírá na aktuálnosti, stejně tak Nebe na zemi. S ohledem na současné politické i společenské dění mi přijdou nadčasové.
Kdo připravil aranže skladeb pro interpretaci s filharmonií?
Aranže připravili Miroslav Hloucal a Matej Benko, kteří jsou i aranžéry písniček pro původní studiové album. Oba vystudovali skladbu na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Když za námi před třemi lety přišel ředitel Jihočeské filharmonie Ota Svoboda a řekl, že se mu album líbí a co kdybychom mu dali symfonickou podobu, souhlasili jsme. Ti dva se pak rádi aranží pro orchestr zhostili.
Jak vzpomínáte na koncert v Táboře, na kterém záznam pro nové album vznikl?
Konal se u příležitosti znovuotevření Divadla Oskara Nedbala. Všechna místa byla obsazená a publikum vystoupení skvěle přijalo. Pro mě osobně je ten koncert nezapomenutelný i kvůli tomu, že proběhl pár dní předtím, než byla z důvodu koronavirové pandemie uzavřena celá republika. Po znovuotevření tak bylo divadlo brzy opět zavřené.
Plánujete dál s Jihočeskou filharmonií v koncertech s písněmi Ježka, Voskovce a Wericha pokračovat?
V té symfonické podobě máme za sebou asi deset koncertů a rádi bychom odehráli další. Baví nás to. V Jihočeské filharmonii jsou výborní muzikanti i lidé. Ne vždycky na takové člověk v podobném tělese narazí. Přistupují s entuziasmem i k něčemu jinému, než je klasická hudba. Mám pocit, že mi důvěřují, mají mě rádi a rádi se mnou vystupují.
Ondřej Ruml s filharmonií vychází na albu Jdeme na Ježka
Plánujete s touto filharmonií i jiný projekt?
Ota Svoboda se mě k nějakému dalšímu snaží inspirovat. Mám teď ale trochu jiný záměr, i když nevím, kam mě to nakonec zavane.
Jaký máte plán?
Chtěl bych nahrát autorskou desku a nebrat přitom ohled na žánry. Měla by být naprosto svobodná, chtěl bych na ní pracovat s novým zvukem, spojit v něm živé muzikanty s elektronickou hudbou.
Nedávno jsem slyšel poslední album islandské zpěvačky Björk a opět jsem byl fascinovaný těmi hudebními plochami, pocity, alegoriemi, nejednoznačností, jinotaji a vším, co v její hudbě je.
Ta zvláštní jakoby ponurá syrovost… To je cesta, která mě láká.
Může se vám hodit na Zboží.cz: