Zpěvák Martin Chodúr: Moudrost je v jednoduchých věcech

Kulminuje v něm můj sen natočit něco s velkým orchestrem. Měl jsem ho odjakživa. S podobnými orchestry jsem v minulosti vystupoval, ale na desku jsme nikdy nic nenahráli. Já si přitom už jako malý kluk hrával na to, že píšu symfonii pro velký orchestr. Nakoupil jsem si štos notových papírů a na ně rozepisoval jednotlivé party. Byla to má oblíbená hra.

Mé první album bylo víceméně elektronické a popové, třetí zaznamenalo jakýsi návrat ke kořenům, bylo kapelní, rockovější, no a nyní nastal čas nahrát desku s orchestrem. Pracoval jsem na ní dva roky.

Především proto, že se mi narodil syn. Myslím si, že každému, kdo má malé dítě, se svět trochu změní. Začne inklinovat k jednoduchým věcem, protože pro jeho dítě je všechno zajímavé, všechno vidí a slyší poprvé. Člověk mu začne zpívat jednoduché lidové písničky a dělá mu radost, jak na ně dítě reaguje, líbí se mu a je to pro ně v tu chvíli celý svět.

Začal jsem zjišťovat, že nejenom ve složitých věcech je moudrost. Je obsažena i v běžných a jednoduchých záležitostech, s nimiž se setkáváme každý den, jen si jich už tolik nevšímáme, protože jsme na ně zvyklí.

Vánoce jsou jednou z takových běžných věcí. Díky synovi jsem k nim získal nový citový vztah, který jsem chtěl zachytit ve skladbách natočených s filharmonií a přenést ho na posluchače. A myslím si, že u nás zatím nevzniklo album, které by využívalo tak velký orchestr a zároveň by zpěv v písních nebyl klasický. I když si o to ta situace tak trochu říká.

Když je k sobě dáte akusticky bez zesilovačů, logicky není přes aranžmá partů pro orchestr zpěv slyšet. Samozřejmě pokud člověk nezpívá na maximum jako klasičtí zpěváci nebo pokud není v tichých pasážích zpěvu orchestr také velmi potichu. Zkuste se postavit vedle čtyř trumpet a zpívat polohlasem. Nemáte šanci.

Popový zpěv si svůj prostor musí vytvořit uměle, a tak musí být nějak elektrifikovaný. Je ale otázka, jak se to udělá aranžérsky, jak zvukově, jak se to do sebe zasadí, jak se přidá popová kapela a podobně. Vzhledem ke zvukovým problémům, které při natáčení nastávají, potřebuje člověk k realizaci šikovné lidi.

Na albu Hallelujah jsou písně, ve kterých hraje orchestr pouze s pianem nebo harfou, ve kterých hraje celá popová kapela, někde zpívám téměř klasicky, jindy naprosto neklasicky. Nahrávání bylo tedy velmi zajímavé.

Vlastně ani ne. Myslím si, že kráčím střední cestou. Na jedné straně respektuji komerční stránku, na druhé i tu silně uměleckou. Snažím se je spojovat, což není bohužel tolik obvyklé. Někteří muzikanti jsou natolik zabředlí v umělecké stránce, že je jejich tvorba či interpretace posluchačům bezmála nepřístupná. Přiznám se, že mé srdce by přirozeně tíhlo právě do této kategorie. Jsou ale také umělci, kteří se tak snaží zalíbit svému publiku, že ve výsledku umělecky vůbec zajímaví nejsou.

Já jsem, doufám, nahrál vánoční album, které může být komerčně zajímavé, ale přináší i spoustu barevnosti a uměleckých záležitostí, jež jsou pro mne umělecky zajímavé a mohou mě posunout dál.

Protože nejsem věřící křesťan, nevnímám Vánoce nábožensky, nýbrž světsky. Odmalička jsme je doma slavili úplně běžně. Nedodržovali jsme tradice, neodlévali olovo, naopak jsme si udělali řízky s bramborovým salátem, dali si dárky a dívali se na televizi. Vánoce pro mě nikdy neměly nějaký magický význam.

Na albu jsem chtěl zachytit právě tyto světské Vánoce mého dětství. I proto se jmenuje Hallelujah podle nádherné písně Leonarda Cohena, kterou spousta lidí dobře zná. Má velmi symbolický text, jenž hovoří o tom, že Bůh se dá chválit všemi možnými způsoby, ať už vysokým zpěvem hallelujah v kostele nebo obyčejným zpěvem v hospodě na vesnici. Slovo hallelujah má přitom pořád stejný význam, chválí Boha. To chtěl Leonard Cohen tou skladbou říct.

Na albu předkládám písně rockové, liturgické i lidové a chválím Vánoce světsky jako období, kdy by se k sobě lidé měli chovat hezky a měly by se dít dobré věci. Nezáleží na tom, jestli je člověk vnímá duchovně nebo světsky. Důležité je jejich poselství probouzet v lidech dobro.

Letos budou tři. První se odehraje 6. prosince s Radkou Fišarovou, s Karlovarským symfonickým orchestrem a dirigentem Janem Kučerou ve Velkém sále hotelu Thermal v Karlových Varech, další 12. prosince s Komorní filharmonií Pardubice a dirigentem Markem Štilcem v pardubickém Domě hudby a třetí 20. prosince s Janáčkovou filharmonií Ostrava s dirigentem Markem Prášilem v ostravském Gongu. Příští rok bychom chtěli před svátky koncertovat opět a na dalších místech.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: