Zpěvák Igor Timko z No Name: Z našich textů citují i faráři

Letos oslavuje pětadvacet let existence. Vznikla přesně 26. srpna 1996. Na otázky odpověděl zpěvák Igor Timko.

Chtěli jsme být především nejlepší kapela na světě, nemysleli jsme na to, jak dlouho vydrží. Měli jsme za sebou pár let hraní na svatbách, zábavách a podobných akcích a chtěli jsme dělat to, co nás baví, na vyšší úrovni, nejraději profesionálně. Toužili jsme po muzikantském životě. Věřím, že se naše tehdejší nadšení nezměnilo a je pořád stejné.

Samozřejmě, postupující roky nezastavíme, nemládneme. Když jsem zpíval ve vysoké poloze písničku Ty a tvoja sestra v devatenácti letech, bylo to pro mě jednodušší než ji zpívat dnes. Umíme už ale spoustu věcí lépe, a to nám šetří energii. Zakázal jsem například našemu managementu, aby domlouval takzvané dvojáky, tedy dva koncerty v jeden den.

Lámat se to začalo v roce 2000. Vydali jsme druhé album Počkám si na zázrak, na němž byly pozdější hity Ty a tvoja sestra, Žily nebo Ďakujem, že si. V té době jsme začali brát za koncerty lepší honoráře, což ale rozhodně neznamenalo, že bychom si mohli koupit byty a auta.

V Čechách o nás zatím moc lidí nevědělo, na Slovensku jsme vystrkovali růžky. Byli jsme si přitom vědomi hesla, že pokud chceme do Čech, musíme být králové doma. Bydleli jsme stále u rodičů, žádná hvězdná kariéra to zatím nebyla. Začalo to ale stoupat.

Už v roce 2001 jsme se jako synové svých rodičů začali osamostatňovat, protože už bylo možné, abychom si vzali hypotéky na byty a pořídili si auta.

V Čechách to byly Žily, tou jsme tady na sebe výrazně upozornili. Na Slovensku pro nás ale byla milníkem Ty a tvoja sestra. Do rádií ji nasadili v květnu 1999 a na základě úspěchu, který u posluchačů měla, jsme dostali od našeho vydavatelství druhou šanci. Měli jsme na kontě první desku nazvanou No Name, ale nebyla tolik úspěšná.

Ty a tvoja sestra je dodnes písnička, která musí zaznít na každém našem koncertu. A víte, co mě baví? Že si ji s námi zpívají mladí lidé, kteří ještě nebyli na světě, když jsme ji psali.

Tak hlubokou ne. No Name prezentujeme jako šest pilířů. Každý z nás říká, že kdyby dostal nabídku hrát s nějakou jinou kapelou, nepřijal by ji.

Krizi jsme nicméně měli v době, kdy měl náš klávesista Zoli Sallai problémy s alkoholem. Bylo to těžké, protože jsme se po rozepřích, které kvůli tomu v kapele byly, k němu museli zachovat tvrdě a nesmlouvavě. Byl jsem v kontaktu s psychiatričkou, která ho léčila, a dohodli jsme se, že chceme-li mu jako kapela pomoci, není možné mu nic tolerovat. A tak jsme ho vyhodili, aby se mohl dát dohromady, a čekali jsme na něj, protože jsme věřili, že to dokáže.

Po třech měsících léčby nás požádal o finanční půjčku. My mu ale museli říct, že od nás nedostane ani cent. Bylo těžké říct tohle kamarádovi, se kterým jsme předtím byli nějakých patnáct let na pódiu. Byla to ale součást terapie. A on se z toho nakonec dokázal dostat. Dnes je už sedm let čistý.

Byl ještě jeden moment, který bych mohl nazvat složitějším. Byl to odchod našeho baskytaristy Viliama Gutraye před dvěma lety. Řešili jsme to delší dobu, ale nakonec se to vyřešilo přirozeně. Vilo se přestěhoval z Košic do Prahy, kde začal nový život a našel si tam zaměstnání.

Je jich více. O některých už jsme hovořili. Máme i takové, u nichž posluchači pochopí, že nejsme kapela, která by nabízela jen zábavu. Snažíme se totiž velmi jemně a mnohdy i v náznacích poukazovat na nějakou filozofii, nějakou cestu. Mnoho lidí nám píše, že jsme jim našimi texty pomohli něco vyřešit, posunout se v těžké situaci, zachránit vztah. Je to pro nás lidsky důležité, protože je to něco, co si žádná kapela nikde nekoupí.

Naše texty se objevují i v knihách. Mé děti se o nich učí ve škole v literatuře. Syn jednou přišel a ukázal mi v učebnici text písničky Čím to je. Maturanti si dávají úryvky z našich textů na tabla, před časem mi jeden chlapík poslal video, na němž ukazuje, že si nechal vytetovat část textu z písně Kto dokáže, kterou jsme v roce 2017 nazpívali s Karlem Gottem. Mimoděk z našich písní prý citují i faráři na mších.

Máme kontakt se všemu sférami lidské společnost, od kněžích a po politiky. Je to fantastický pocit, doufám, že je to všechno proto, že jdeme správnou cestou.

Na některé věci musím být dobře připravený. Musím vědět, že když nakousnu nějaký vtip, k jaké pointě se pak chci dostat. Pocházím z hereckého prostředí a vím, že za nejgeniálnějšími scénkami či vtipy je velká příprava. Není možné postavit se před lidi a nevědět, co jim budete povídat.

Už v roce 1998 nám Peter Riava, náš tehdejší vydavatel, řekl: Chlapci, dneska na koncertech už jenom hudba zdaleka nestačí. To bylo před třiadvaceti lety.

To, že je naše poslední album staré pět let, neznamená, že bychom v mezičase nic nedělali. Je za námi spousta práce. Velkým štěstím byla možnost nahrát písničku s Karlem Gottem. V roce 2018 jsme natočili pro Český rozhlas skladbu ke stému výročí Československa nazvanou Ži a nech žít. Během její prezentace na Staroměstském náměstí v Praze začal odbíjet Orloj. To byl obrovský přesah, který si člověk také nemůže koupit.

Nahráli jsme písničku O nás dvou s Terezou Maškovou a spolupracujeme s Jarem Dolníkem. Na podzim by měl vyjít jeho první singl a já si myslím, že v Československu není zpěvák, který by měl podobný hlas.

Karel Gott nám při nahrávání společné písničky říkal, že v době, kdy přicházel na hudební scénu, na ní byli úspěšní takzvaní bručouni, především Waldemar Matuška. Pak se prý ozval on a ti bručouni měli problém. Karel Gott už tu není a prostřednictvím Jara Dolníka se vrací velký bručoun. Uvidíte.

Pokud jde o nás, vydáme 26. srpna, tedy přesně v den oslav našich pětadvacetin, nový singl. Název neprozradím, je to překvapení. Mohu snad jen říct, že to nebude tak docela naše standardní píseň a že jsme na ni spolupracovali s producentem Honzou Muchowem.

Může se vám hodit na Zboží.cz: