Zpěvačka Hana Barbara: Jsem teď závislá jen sama na sobě

Probíhalo asi čtrnáct dnů, což není tak dlouho. Na mých sociálních sítích se to ale projevilo výrazně, protože mi razantně stoupl počet příznivců i zhlédnutí. Lidé si začali hledat i jiné mé skladby.

Produkce soutěže Eurovision Song Contest dělá měsíční rekapitulaci, ve které zveřejňuje, co je nového u soutěžících, kteří se dostali třeba jen do národních finále. I v ní jsem zaregistrovala velký zájem o mé písničky. Píše mi řada fanoušků z celé Evropy.

Původně jsem zamýšlela vydat album. Dokonce jsem ho ohlásila a na písničkách pracovala. Měla jsem jich asi deset, zbývalo dopsat dvě tři a materiál pro celé album by byl pohromadě. V tu chvíli jsem se ale rozhodla vydávat jednotlivé singly a každý opatřit videoklipem. Přišla mi škoda nedoplnit písně obrázky.

Od té doby vydávám každý měsíc novou písničku s klipem. Někdy je nízkorozpočtový, jindy docela nákladný. Ten k zatím poslední písni Po lásce patří k nákladným.

Vy hovoříte o alternativním popu, pro mě je to ale složitější. Vždycky, když jsem nějakou skladbu dokončila, měla jsem jasno, jak by měla ve výsledku znít. S producentem se nám podařilo té představě přiblížit, ale u posluchačů to nemělo odpovídající ohlas. Bylo patrné, že mým písničkám něco schází. ´

S každou další jsem se zvukově posunovala, každá byla dotaženější. Zlepšovaly se v detailech, ve zvuku i textech. Ve skladbě Po lásce jsem celou tuhle kapitolu uzavřela.

Mé poslední písničky jsou monotematické. Řešila jsem v nich jeden svůj vztah, a to od začátku do konce. A řešila jsem i vnitřní vztah, který po něm zůstal. Pouštěla jsem ven emoce, aby mě to dál nebolelo. Některé okamžiky v textech jsou vyfabulované, ale většina z nich je prožitá.

Mám k dispozici ještě dvě písně z várky připravené na album. Obě jsou už ale mimo koncept vztahu.

Budu na nich pracovat s novým týmem a bavíme se o tom, že se v produkci přiblížíme k takzvanému bubble popu, který představuje tvorba korejské zpěvačky Hyuny. Pokud jde o texty, budou o tom, jak si užívám života, o svobodě.

U předešlých písní jsem zabředla do osobního vztahového problému. Když jsem si je pustila s odstupem, zjistila jsem, že už nechci poslouchat bolest. Chtěla jsem slyšet písně, které nic komplikovaného neřeší.

Ano. Jsem v situaci, kdy jsem závislá jen sama na sobě a jsem tak spokojená.

Tu myšlenku v hlavě pořád nosím. Dnes už jsou sice fyzické nosiče v podstatě mrtvé, nikdo si je moc nekupuje. Já bych ho ale chtěla mít jako vzpomínku na určitou dobu.

Teď moc ne. Pandemie koronaviru řadu akcí zrušila. Pracuju ale na tom, abych nějaká vystoupení co nejdřív měla. Žene mě k tomu i fakt, že mám spoustu nových písniček. Když začala pandemie a vláda přišla s omezením pohybu, seděla jsem doma u klavíru a skládala. Šlo to skvěle, dá se říct, že každý den vznikla jedna nová píseň.

Potom mi ale začala docházet témata. Určitě i proto, že jsem v uzavřeném prostoru nemohla prožívat nic nového, nic inspirujícího. Posledních pět písniček bylo po textové stránce dost monotematických, takže až načerpám nové inspirace, texty nejspíš trochu upravím.

Ano, úplně první. Premiéra měla být už v dubnu, ale kvůli koronaviru byla odložena. Proběhne 1. října v pražském Divadle Broadway. Alternuji roli Dorotky, katovy dívky.

Trochu jsem se obávala, že bych se tam mohla setkat s velkou rivalitou mezi účinkujícími. Je to ale naopak. Lidé v souboru a týmu se vzájemně podporují a všichni pracují na sto procent na tom, aby byl výsledek co nejlepší. Je to tvůrčí umělecké prostředí, všichni tím muzikálem doslova žijí. A když mi něco nešlo nebo jsem o něčem pochybovala, vždy mi poradili a pomohli.