Zpěvačka Beth Hartová: Nechci mít kvůli pravdě pocit slabosti

Pro mě je výjimečné každé album. Nyní se ale sešlo několik různých věcí. Znáte to, někdy má člověk v životě období, kdy do sebe vše najednou tak dobře zapadá, že tomu ani nemůže uvěřit. Zčásti za to mohou producent Rob Cavallo a jeho skvělá kapela. Rob mě podpořil v tom, abych na desce hrála na piano, což miluji.

Zamiloval si mé písně a způsob, jakým skládám. Líbily se mu i temnější kusy, se kterými by někteří jiní lidé nechtěli mít nic společného. Nevadil mu ani můj eklektický přístup. Někteří producenti, s nimiž jsem pracovala, mi tvrdili, že když se nedržím jednoho žánru, nestojím za nic. Já jejich postoji rozumím, chápu, že má někdo potřebu určité soudržnosti celku, ale Robovi jsem upřímně řekla, že to vnímám jinak.

Napsala jsem například Sister Dear, o které se všichni mylně domnívají, že je o mé zemřelé sestře Sharon. Je ale o Susan, která je naživu, a já jsem vděčná, že jsem měla možnost pro ni tu píseň napsat. Procházely jsme společnou terapií, protože jsem se na ni zlobila a myslela si, že mi dluží celou řadu omluv. Měla jsem pocit, že musí změnit své způsoby. Už po první společné konverzaci jsem se začala stydět. Došlo mi, že se musím omluvit já jí, protože jsem pro ni nastavila laťku příliš vysoko. Chtěla jsem po ní víc, než můžete od člověka očekávat.

Velkou sílu pro mě má i písnička Thankful, v níž děkuji bohu. Mnoho mých konverzací i písní se týká věcí, jež jsou v životě těžké. Nedostatečně mluvím o tom, jaké je požehnání být naživu. Jsme obklopeni neuvěřitelnou krásou, láskou, rodinou, přáteli, jídlem, přírodou. Seznam zázraků a kouzel, kterými nás bůh požehnal, je nekonečně dlouhý.

Jedna z posledních písní, které jsem napsala, je nejtemnější na albu, Women Down. Je o tom, jak mě v jedenácti letech zneužíval devětatřicetiletý muž, do kterého jsem byla zamilovaná. Je zatraceně těžké ji hrát. Většinou je mi jedno, jaké má píseň téma. Můžu hrát cokoliv. Ale tahle mi dělá starosti. Nechci, abych měla kvůli pravdě pocit slabosti. Chci najít odpuštění.

Je o obrovské tíze duševních nemocí. Fakt, že jsem ji dokázala napsat, mi dodává vědomí, že mám sílu s nimi bojovat. Nikdy nenechám válku ve své hlavě, aby mě zabila, protože v ní nejsem sama. Mám svou pastorku, mám církev, rodinu, přátele a lásku. Dokážeme ji zastavit, ať je jakkoli velká.

Stejné je to se všemi ostatními písněmi. Každá pro mě znamená mnoho. Ale mám pocit, že desku činí jinou hlavně to, že producent v každé dokázal vystihnout to podstatné. Nesnažil se je přeměnit v něco jiného, než jsou. Jen každou zvlášť podpořil a výsledek je krásný.

Je hezké, že má kariéra spolu s věkem roste. Podle mě je to hezčí, než kdyby na mě chodily davy v mládí a pomalu to ustávalo.

Vlastně je jedno, jestli mám v publiku hodně lidí, nebo jde o intimní koncert, pokud díky tomu mohu cestovat do různých zemí a objevovat tamní lidi, kulturu a jídlo. Baví mě zjišťovat, jak se kde lidé zdraví a jestli se objímají, kolikrát se líbají či v jakého věří boha. V tom pro mě tkví krása turné. Miluji tento svět. Je v něm tolik krásných lidí.

Miluji zahradničení. A každý den plavu. Zahrada je ale na prvním místě, každý den na ní trávím mnoho hodin. Pěstuji obrovské množství různých kytek, stromů, bylinek i keřů a neustále je třeba něco vyplít, přesadit, zasadit nebo přihnojit. Je to nekonečná práce a já ji miluji. Je to pro mě podobný pocit, jako když sedíte s přáteli nebo s rodinou, jíte a smějete se spolu. Svítí sluníčko, poslouchám zpěv ptáků. Je to pro mě velmi inspirující.

Je to nejlepší manžel na světě. A s velkým předstihem nejlepší muž, jakého jsem kdy potkala. Je vřelý a milující a má obrovskou trpělivost. Kdykoli pracuji na nové hudbě, což je v podstatě každý den, volám ho, aby si ji poslechl. Jeho názor mě zajímá pokaždé, když něco dokončím. Má skvělý instinkt. On se za umělce nepovažuje, ale já myslím, že je stoprocentní umělec. Nemusíte hrát na nástroj nebo malovat plátna, i láska k ostatním lidem nebo vaření může být formou umění. Všichni jsme umělci, bez ohledu na to, co děláme. Umění je způsob, jakým to děláme.

Má skvělé hudebníky, ale i on sám je velmi talentovaný muzikant. Jen několik málo písniček jsem nahrávala s kapelou, většinou nejdřív vznikala nahrávka piana a vokálu. Až potom přišli muzikanti a dodali své party. Takže jsem byla většinu času ve studiu jen s Robem a jeho studiovým technikem.

První den práce jsem byla tak nervózní, že jsem nemohla nic zahrát. Sedl si za sklo s kytarou a hrál se mnou, aby mě uklidnil. Udělal to jen proto, abych se cítila v bezpečí. Bylo to od něj moc hezké, dojímám se, jen co si na to vzpomenu.

Dodala jsem písně s kompletními aranžemi. Všechno bylo připravené. Když přišel s nějakým nápadem, musel překonat můj původní. Párkrát se mu to povedlo, ale většinu zachoval přesně tak, jak jsem je napsala. Za to jsem mu byla vděčná. Neovládá ho ego.

Jedna z věcí, kterých jsem ve své kariéře byla svědkem, je, že producenti, kteří se bojí nebo mají příliš velké ego, všechno mění, aby si mohli přičíst zásluhy. Dobrý producent si nemusí nic dokazovat. Ví, že jediné, na čem záleží, je zachytit tvorbu umělce, jaká je.

Může se vám hodit na Seznamu: