Článek
Obrazovou alfou omegou pro něj byla nejen syrová příroda, ale také lidé, kteří žili v podstatě tak jako jejich předci. Důležité pro pochopení vizuální krásy tohoto syrového i neuvěřitelně krutého, ale zároveň krásného slovenského mikrokosmu je jeho zvolení černobílé analogové fotografie.
Okolní příroda si sice říká o barevné zpracování, ovšem černobílá forma zobrazení nás vrací nejen k začátkům tohoto obrazového média, ale i ke kořenům naší civilizace. Díky tomu může naplno vyplout na povrch vše, co doprovázelo tamější obyvatele po celý život, a zároveň jsou všechny tyto fenomény schopny vyvolat v pozorovateli jisté emoce. Život symbolizuje snímek, na němž sedí malý chlapec na koni a hledí do kraje.
Vypadá jako kovboj z klasických westernů režiséra Sergia Leoneho. Dvě ležící přežvykující krávy, pasoucí se ovce a vykukující věž kostela už vracejí celou kompozici z divokého západu do našich končin. Přesto z této fotografie cítíme určitou romantiku a neomezenost svobody.
Smrt asi nejlépe vystihuje snímek, na kterém leží nebožka v rakvi s křížem na prsou a s hořící svíčkou po levici. Ve druhém plánu stojí čtyři pozůstalí, kteří se s ní loučí. Nad nimi je řada svatých obrázků i podobizen členů rodiny. Symbolika pomíjivosti lidského života je z této kompozice velmi patrná.
Těžká práce, která představuje další synonymum života v této oblasti, je vyjádřená udřeným koněm táhnoucím těžké klády lesním porostem. Těžký život, smrt a fyzická práce jsou tři opěrné životní body vesnických lidí v této oblasti.
Pavel Vavroušek k těmto jevům přistupuje s respektem i tichým úžasem.
Jako by nechtěl vstupovat do jejich, do jisté míry neposkvrněného světa.
Může se vám hodit na Firmy.cz: