Článek
Procházková patřila k nemnoha umělcům, kteří ovládali stejnou měrou češtinu i němčinu. Během čtyřicetiletého angažmá v německy mluvících zemích se herečka za hranicemi také usadila, domov měla v Praze i ve Vídni.
V 60. letech dostala pražská rodačka nabídku od významných německých divadel, po roce 1968 hrála v proslulém vídeňském Burgtheatru.
Vystupovala také v Berlíně a v Kolíně nad Rýnem, pro Rakouský kulturní institut připravovala cyklus čtení autorů pražské německé literatury.
Procházková kdysi hostovala i v Národním divadle, na scénách Městských divadel pražských působila 17 let.
Mezi její nejoblíbenější role z tohoto období patřila Líza Doolittlová (se Svatoplukem Benešem) v Shawově Pygmalionu, v Kiltyho dramatizovaném dialogu Drahý lhář byl jejím partnerem Karel Höger a v Maughamově hře Julie, ty jsi kouzelná Oldřich Nový.
Procházková se objevila i ve filmech z 50. a 60. let minulého století, patří mezi ně například Mrtvý mezi živými, Týden v tichém domě, Ztracená tvář, Nezlob, Kristino nebo Z mého života.
Značný ohlas mělo její účinkování na Světové výstavě v roce 1958 v Bruselu, kde uváděla trojjazyčně představení Laterny magiky. V 80. letech si zahrála tajemnou dámu v Herzově hororu Upír z Feratu.
Prvním manželem Procházkové byl o 17 let starší herec Karel Höger, podruhé se provdala za rakouského podnikatele Ericha Hartmanna.
Doma se cítila v Čechách i v Rakousku. „Jsem samozřejmě Češka, v Praze rozená a Vltavou křtěná. Když jedu z Vídně do Prahy, tak řeknu, že jedu domů, ale platí to i naopak,“ řekla v roce 2003 v rozhovoru s ČTK.
„Doma jsem tam, kde mám příležitost pracovat, hrát pěkné role, číst dobré texty, zkrátka dělat všechno, co patří k mému povolání, které moc miluji,“ dodala.
V roce 2003 obdržela ve Vídni medaili Artis Bohemiae Amicis – Přátelé českého umění – za šíření dobrého jména české kultury v zahraničí.
Před dvěma lety získala za hlavní roli Rozálie Lautmanové v rozhlasové hře Obchod na korze cenu Thálie za herecký výkon v rozhlasové hře.