Článek
Původní profesí právník začínal u filmu jako příležitostný herec a později asistent režiséra Jeana Pierra Melvilla. Jeho vlastním režijním celovečerním debutem byl Hodinář od sv. Pavla z roku 1974, kriminálka s Philippem Noiretem a Jeanem Rochefortem v hlavních rolích, na motivy románu George Simenona. Za film získal Stříbrného medvěda na mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně.
Také v dalším snímku, historickém dramatu Ať začne slavnost... (1975) vsadil na dvojici Noiret-Rochefort. Film získal francouzskou filmovou cenu César v kategorii režie a scénář. Césara za scénář získalo rok poté i kriminální drama, inspirované skutečným případem z konce 19. století, Soudce a vrah, v němž v hlavní roli měl opět Philipp Noiret, jemuž v roli neprávem obviněného tuláka tentokrát oponoval Michel Galabru.
Do třetice všeho dobrého ale nevyšlo. Komorní drama Des enfants gâtés nemělo ohlas ani u diváků, ani u kritiky, a Tavernier si dal tříletou režisérskou pauzu.
Nominace na Oscara
Úspěch mu přinesl až film Smrt v přímém přenosu s Romy Schneider v hlavní roli a snímek Coup de torchon, jež se stala opět hereckým koncertem Philippa Noireta, Tavernierovi vynesla první a poslední nominaci na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film.
Poté se Tavernier věnoval dokumentům. Dalším celovečerním snímkem bylo drama Neděle na venkově. Vrcholná etapa režisérovy tvorby končí válečným dramatem Život a nic jiného z roku 1989, kde opět exceloval Philipp Noiret.
Z 90. let vyčnívá kriminálka Volavka z roku 1995 a válečné drama Kapitán Conan.
Velký milovník filmů a filmové historie v mládí založil filmový klub Nickelodeon, v posledních letech věnoval hodně času a energie restaurování a uchování starých filmů.