Článek
Jsou důvody vzniku desky pouze ve výročích, které na letošní rok připadly?
Tichota: Jsou to sice důležité důvody, ale ne hlavní. Pro mě jako iniciátora vydání alba bylo nejpodstatnější, že Zdenka krásně nazpívala mnoho písniček, které jsou roztroušeny na pětadvaceti albech skupiny Spirituál kvintet. Cítil jsem, že je to škoda, protože si myslím, že jsou samonosné. Stojí za to je vytrhnout z dobových albových nálad a sestavit z nich souvislou přehlídku. Na té desce jsou písně různých žánrů a stylů, které spojuje hlas jedné výjimečné interpretky.
Jsou na ní všechny, které by být měly?
Tichota: Vydat takové album se podařilo až na druhý pokus. První proběhl loni, ale z organizačních důvodů jsme ho nedotáhli do konce. První realizace byla míněna jako překvapení Zdence k jejím letošním narozeninám.
Tím pádem jsem ji k výběru skladeb nezval a ona netušila, že něco takového vzniká. Na druhém pokusu už spolupracovala, i když do výběru skladeb zase až tak aktivně nezasahovala.
Tichotová: Několik písniček se muselo vyřadit, přičemž jediným důvodem bylo, že se už na prostor jednoho alba nevešly. Na desce je část z toho, co jsem kdy jako sólistka nebo jedna ze sólistek natočila. Pokud jde o písně z repertoáru Spirituál kvintetu, nevešly se na desku snad jen dvě.
Tichota: Jako novinky jsou na albu dvě písně, které dosud nevyšly. Víte, Zdenka byla tak trochu v roli kovářovy kobyly, která chodí bosa. Vždycky jsem se vyhýbal tomu, abych ji jako svou manželku protežoval a zavdal tak v kapele příčinu k hádkám nebo jiným nevolím.
Některé ze zpěvaček, které ve Spirituál kvintetu byly, mají desek se svými písněmi několik. Zdenka ji bude mít až teď, v době, kdy jsme ohlásili, že s kapelou příští rok deseti koncerty v pražské Lucerně skončíme.
Zdenko, jak jste na takovou situaci pohlížela vy?
Tichotová: Věděla jsem, že Jirka má hrůzu z toho, aby ho nikdo neobvinil, že mě protežuje. Rozuměla jsem tomu a neřešila jsem to.
Nikdy vás to netrápilo?
Tichotová: Ne nikdy.
Jak se ve Spirituál kvintetu určuje, kdo bude novou písničku zpívat?
Tichota: Někdy je to jasné dopředu, protože ji vybíráme s představou, kdo by se mohl sólových partů ujmout. Jindy si ji na zkoušce přehrajeme a diskutujeme, kdo by se jí mohl chopit. Obvykle se někdo ozve a ono to většinou funguje, protože zpěváci cítí, které písničky jim sedí.
V posledních měsících jsme ale několikrát řešili, kdo nazpívá starší písničky, které bychom chtěli prezentovat na posledních deseti koncertech v pražské Lucerně, ovšem ten, kdo je předtím zpíval, už mezi námi není. Postup byl takový, že jsme zkoušeli, komu budou takříkajíc sedět, až jsme nového interpreta našli.
Zdenka Tichotová
Zmínili jste, že jsou na desce dvě dosud nevydané písně. Byly natočené speciálně pro toto album?
Tichota: Nebyly. Se Zdenou máme několik let projekt ve složení loutna a hlas. Jde o interpretaci staré muziky. Výjimečně jsme vystupovali v zahraničí, byli jsme například na koncertním turné v Mexiku. Jednu naši píseň jsme na desku zařadili.
Druhá dosud nevydaná je Dům u vycházejícího slunce. Zdence se vždycky moc líbila a spolu s baskytaristou Pájou Peroutkou ji nahráli jako soukromý projekt mimo Spirituál kvintet. No a já nahrávku vzal a přidal na desku.
Zdenko, váš manžel Jiří psal pro Spirituál kvintet texty. Byla jste jeho múzou, inspirovala jste ho při psaní?
Tichotová: Do toho jsem mu nezasahovala, a když už, tak jen kvůli tomu, že jsem věděla, jakou písničku budu zpívat, a snažila se co nejdříve znát její text. Na desce je ale jedna irská balada, která je nahraná bez kapely. K ní jsem vymyslela úvodní slogan. Někdy jsem třeba pro text nabídla nějakou myšlenku nebo téma, ale nikdy to nebylo systematické zasahování do psaní.
Jiří, napsal jste nějaký text o svém vztahu se Zdenkou?
Tichota: Ne, žádný takový nevznikl. Ale napsal jsem text, který pro mě byl píchnutím do politické a lidské situace za totality, a přitom byl osobní. Ten spirituál se jmenuje Můj vláček a zpívá ho Zdenka. Její tatínek Vladimír Tosek po srpnu roku 1968 emigroval do Anglie, kde potom vydával protirežimní Listy, a vzal s sebou Zdenčina bratra Jana. V tom textu se zpívá: Až poveze mě vláček tam, kde bratra Jana spatřím...
Nikdo z komunistických cenzorů v něm nic nenašel, nikoho nenapadlo, že je to pozdrav pro emigranta. A já to bral jako soukromou věc. Při textování se občas takové maličkosti stanou. Vždycky mě těšily a těší.
Zdenka Tichotová a Jiří Tichota
Zdenko, před svým nástupem do Spirituál kvintetu jste zpívala s kapelou Brontosauři. Proč došlo k přestupu?
Tichotová: On to nebyl přímo přestup, spíše vstup. V roce 1974 se propojily síly obou skupin, což způsobil odchod Karla Zicha ze Spirituál kvintetu.
Pracovali jsme společně na představení pro pražské Divadlo Ateliér. Jirka viděl Brontosaury na Portě ve Svitavách a došel k závěru, že by vzájemná spolupráce mohla být příjemná. Já od té doby zpívala současně v obou kapelách, až do zániku Brontosaurů v roce 1992.
Tichota: V roce 1974 jsem hledal náhradu za Karla Zicha, který odešel na sólovou dráhu. Měl jsem vysoké požadavky, protože Karel byl fenomenální zpěvák. Ve Svitavách jsem viděl Brontosaury poprvé v životě a jejich zvuk se mi líbil. V čele stáli bratři Nedvědové a Zdenka doplňovala jejich vokál, a ten trojhlas byl dokonalý a nezaměnitelný.
Řekl jsem si, že neoslovím jen jednoho z nich, ale všechny. Bratři Nedvědové mě na to konto požádali, jestli by v prvním roce jejich spolupráce se Spirituál kvintetem mohli hrát i další hudebníci z Brontosaurů. To se stalo, byli hosty kapely. Po roce jsme dál spolupracovali jen se Zdenou a Nedvědy. Místo Karla Zicha jsme měli tři nové zpěváky.
Na příští rok chystáte deset rozlučkových koncertů do Velkého sálu pražské Lucerny. Pozvali jste na ně i bývalé členy Spirituál kvintetu?
Tichota: Ano, napsal jsem všem, kteří jsou naživu. Ti, kteří se ozvali, na koncertech budou.
Jsou už některé koncerty vyprodané?
Tichota: Momentálně je vyprodaných pět koncertů, a to na počet vstupenek. Znamená to, že je prodaná polovina lístků. Největší zájem je samozřejmě o poslední koncert. My se ho přitom trochu bojíme, protože to pro nás bude emotivně velmi těžké.
Jste skutečně rozhodnutí, že bude poslední?
Tichota: Ano, jsme. Máme to dokonce stvrzené ve smlouvě s producentem koncertů. Řekl nám, že když uspořádá deset posledních koncertů Spirituál kvintetu, nesmí se stát, že se třeba za rok vrátíme a on se bude muset lidem omlouvat za to, že je do Lucerny nalákal na poslední koncerty, které poslední nebyly.
Ten konec je u nás ale dán i skutečnými okolnostmi. Dušanu Vančurovi a mně je dvaaosmdesát let. Já osobně například už delší dobu pociťuji, že mé ruce nejsou při hře na kytaru tak hbité, jak byly v minulých letech.
Někdy se mi něco nepodaří dobře zahrát, a já nechci, abychom měli koncerty, při kterých se budou ostatní členové kapely děsit, co všechno nezvládnu. Vždycky jsem se tomu chtěl vyhnout, a vyhnu se tomu.
Co potom budete dělat?
Tichota: Všichni mi říkají, že se mi bude stýskat. Já jsem ale rád, že s hudbou, která mě dosud stoprocentně zaměstnávala, skončím v době, kdy si ještě budu schopen vyšlápnout do hor a věnovat se věcem, na které jsem neměl čas.
Tichotová: Já žádný plán nemám. Naopak žiju ve značných obavách, protože se mi život kompletně změní. Asi se budu věnovat domácnosti a uvidím, co se stane dál.
Může se vám hodit na Zboží.cz: