Hlavní obsah

Zdeněk Svěrák vzpomíná, jak chodil Po strništi bos

Právo, Věra Míšková

Když jsem se před šestadvaceti lety, v srpnu roku 1991, vracela z premiéry Obecné školy v Hradci Králové, měla jsem tu čest doprovodit do Kopidlna maminku Zdeňka Svěráka. Ve filmu ji hrála Libuše Šafránková a paní Svěráková se trochu zlobila.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Otec a syn Zdeněk a Jan Svěrákovi představili ve čtvrtek 15. června 2017 novinářům ukázky z jejich nového filmu Po strništi bos.

Článek

„Vůbec si na žádnou milostnou chvilku s panem učitelem Hnízdem nepamatuji, rozhodně mezi námi nic nebylo a já jsem to Honzíkovi říkala. Neposlechl mě – a jak teď budu vypadat?“

Vypadala tehdy báječně a vyprávěla mi pak cestou v autě, jak se za války museli přestěhovat z Prahy k příbuzným do Kopidlna a jak to bylo pro ni a pro malého Zdeňka těžké, zvyknout si po městském životě na venkov se vším, co k tomu patří včetně zapadnutí do klukovské party…

A právě toto stěhování a nový život v malém městečku teď ožívá ve filmu Jana Svěráka Po strništi bos, odehrávajícím se od roku 1943 až do osvobození, k němuž napsal s tátou scénář podle jeho stejnojmenné vzpomínkové knížky.

Návrat do dětství

„Musel jsem se smířit s tím, že ve filmu to nebudou dějiny mé rodiny, že musíme vytvořit novou, filmovou pravdu, aby vznikl nosný příběh. Proto jsem psaní svěřil i Honzovi. Některé postavy jsme spojili, některé děje přisoudili jiným aktérům. Základem příběhu je tedy zhruba z 90 procent můj prožitek, ale situace vyžadovaly vytěžit i vzpomínky někoho jiného, což nesmí být ve filmu poznat,“ řekl na nedávném setkání s novináři Zdeněk Svěrák.

Foto: Fioscom

Ondřej Vetchý jako tatínek a Alois Grece coby malý Eda.

Nejen psaní, i natáčení ho vrátilo do dětství. „Když tehdy vjel na náměstí tank Rudé armády, myslel jsem, že jsem v celém Kopidlně jediný, kdo umí rusky. A to jsem uměl od strýce, který byl legionář, jen dvě věty. Nicméně jsem to někomu řekl a on mě na ten tank vysadil. A když jsme to teď točili a já jsem v roli ředitele školy vysazoval nahoru Lojzíka Grece, který hraje Edu, tak silně se mi ten dětský zážitek vrátil, že jsem byl až nečekaně dojatý.“

Kdo je kdo

Mnohé postavy známé z Obecné školy jsou logicky i v Po strništi bos (jen v jiném obsazení), některé do nového filmu přibyly. Třeba přísný Edův dědeček, nositel rodinného tabu, kterého hraje Jan Tříska, nebo tajemný muž v podání Oldřicha Kaisera.

Roli tatínka, kterého hrál tehdy Zdeněk Svěrák, dostal tentokrát Ondřej Vetchý. Nijak znervóznit se ale tím, že postavu vlastně zdědil a vstoupil tak do filmové rodiny Součkových, nenechal.

„Pokoušel jsem se provádět uvědomělou hereckou činnost, chápal jsem, co je ta postava zač. Chápal jsem všechny tlaky i veškerá omezení, která prožívala a která vyplývala ze situace. Na ,poválečného tatínka‘ Zdeňka Svěráka jsem při hraní nemyslel, spíš na Honzu, který původně uvažoval o tom, že by si roli zahrál sám: chtěl jsem to hrát tak, abych mu udělal radost.“

Zdeněk Svěrák tedy nahradil Rudolfa Hrušínského, Edovu maminku (v Obecné škole Libuše Šafránková) hraje Tereza Voříšková, o níž režisér řekl, že je nejen krásná, ale vzala svou úlohu velmi poctivě a pečlivě se na ni připravila včetně toho, že přibrala deset kilo, aby získala mateřštější postavu.

Foto: Bioscop

Edovu maminku tentokrát hraje Tereza Voříšková.

Slavonice a Bohdalec

Natáčelo se ve Slavonicích u česko-rakouských hranic. „Nemohli jsme dlouho najít místo, které by se dalo upravit do válečné doby,“ řekl k tomu Jan Svěrák. „V Kopidlně už se točit nedá, příliš se změnilo, zmodernizovalo. Slavonice jsou památková obec, zapsaná na seznamu UNESCO, takže to trochu vypadá, jako kdyby se v nich zastavil čas.“

„A našli jsme tam skvělý komparz,“ dodal Zdeněk Svěrák. „Potřebovali jsme zaplnit náměstí při příjezdu Rudé armády, Honza vyhlásil, aby přišel každý, kdo má chuť si zahrát – ve čtyři ráno, aby je maskéři stačili nalíčit a kostymérky obléknout. Přišlo jich na tři sta, a protože jsem mu řekl, že je nezbytné, aby vítání bylo opravdu vřelé, Honza je vyzval megafonem:

,Prosím vás, teď přijedou Rusové. Představte si, že jste na ně šest let čekali. Zapomeňte na všechno, co nám později provedli, a vítejte je až k slzám.‘ Uvidíte, jak to ti civilní neherci provedli. Úžasně.“

Některé scény vznikly i na Bohdalci, kde se točila Obecná škola, další v Nových Sadech u Slavonic. A protože natáčení s dětskými herci je vždycky náročné, režisér musel děti, které stály vesměs před kamerou poprvé, nejdřív naučit například to, že se nesmějí dívat do kamery. Jeden z nich si pořád nemohl zapamatovat text – ostatní mu napovídali. „Musel jsem to pořád hlídat, pořád jim opakovat, že napovídat nesmějí, že to je ve filmu vidět, a stejně jsem to v jedné scéně nezachytil včas a ve filmu to zůstalo,“ přiznal režisér.

Film Po strništi bos je podle otce i syna Svěrákových lyričtější než Obecná škola a je víc o rodině. Vznikl v česko-slovenskodánské koprodukci a do kin vstoupí 17. srpna.

Výběr článků

Načítám