Zakladatelka festivalu Marie Kinsky: Kultura je nutná součást života

Pevně jsme věřili, že festival bude. Stejně jako všichni naši partneři z kulturní sféry a nezávislého sektoru jsme odolní a kreativní. Letos jsme stejně jako loni měli připraveno více variant, jak festival zrealizovat. Chceme lidem dát to, co jim dlouhou dobu chybělo a co může být krásnou léčbou po karanténě – intimitu, svobodu, krásné otevřené prostory a umění. A i způsob sezení, který, ne náhodou, respektuje hygienická pravidla.

Publiku tak nabízíme ne jeden festival, ale několik komorních, avšak bohatých festivalů s limitovanými počty návštěvníků. Každý tento dílčí festival uvádí tanec, nový cirkus, ale i hudbu a prostě celou festivalovou atmosféru, která je pro KoresponDance typická.

Kromě toho také připravujeme pro tři dny před žďárskou částí festivalu překvapení pro místní přímo ve městě. Chceme přinést trochu kouzla do normálního života. Budou to takové dárečky, taková hra, kdo umělce zahlédne. Chceme Žďárským připomenout, že bez nich by festival nebyl a že umění a festival jsou tu pro ně.

Na některých projektech pracujeme i tři roky. A hlavně, když jste partnery různých mezinárodních projektů, musíte plánovat mnohem více dopředu, opravdu několik let. Letos se povedlo dokončit hned tři víceleté mezinárodní projekty, dva z nich se objeví právě i na KoresponDance, People– Power–Partnership a Roundabout Europe.

Mezinárodnost je pro nás velmi důležitá. Hostující umělci jednak uvádějí svá představení, ale také spolupracují s místními umělci a s publikem. Bývají s námi i dva týdny před festivalem na Zámku Žďár, což má pro ně smysl z hlediska jejich práce, ale hlavně to otevře skutečný umělecký a sociální dialog, který nezná hranice. Letos takto produkujeme čtyři mezinárodní představení a také s umělci plánujeme bohatou sérii workshopů.

Ze zahraničních hostů se můžete těšit například na Jamese Batchelora, Australana, který aktuálně působí v Berlíně. Přiveze sólové představení, které vychází z jeho zkušenosti s účastí na výzkumné expedici na Antarktidu. Přinese do zámeckých zahrad mořský vzduch.

Často zveme také umělce, kteří pracují na pomezí tance a nového cirkusu. Po představení Benjamina Richtera z Německa už nebudete nikdy na objekty koukat tak jako dřív a každý vám bude vyprávět jiné příběhy. Tilde Knudsen z Dánska přiveze neotřelé pojetí Alenky v říši divů, je to opravdová kouzelnice. Ze Španělska přijede tvůrčí duo Gracie & Cristian. Bude s sebou mít hromadu obručí a předvede s nimi dokonalou akrobacii se spoustou humoru.

I letos máme světovou premiéru. Etta Ermini Dance Theatre z Velké Británie uvede na KoresponDance Praha novocirkusovou open air show OQDA, ve Žďáru budou první reprízy.

Stejně se ale těšíme i na české umělce. Eva Urbanová zrovna získala na festivalu ve Stuttgartu prestižní cenu za sólo The Essence, které máme v pražském programu. Ve Žďáru zase představíme dva experimentální projekty. Ferst Dadler není sám od uměleckého kolektivu kolem Romana Zotova-Mikshina a Collectron tvůrčího dua Jana Bitterová a Ian Biscoe.

To určitě. Letos klademe velký důraz na hip hop a house dance díky KoresponDance Battlu a dvěma mezinárodním projektům. Takže i čeští teenageři se potkají s umělci z Rakouska, Anglie či Německa.

Mezinárodní bude i naše Letní taneční kino, které realizujeme ve spolupráci s Festivalem tanečních filmů a norským festivalem Riff. Diváci uvidí opravdu krásný výběr filmů, díky kterým se podívají třeba do Japonska. Projekce bude ale fungovat i řekněme opačným směrem. Loni jsme začali spolupracovat s Českými centry a bylo to skvělé, takže i letos jim poskytneme české filmy pro uvedení do zahraničí.

Snažíme se s nastavenými pravidly pracovat vždy pozitivně. Nebereme to jako omezení, ale příležitost vytvořit komorní, intimní festivalovou atmosféru. To nám umožňuje pozvat zase jiná představení. Na každý dílčí festival je nastavena kapacita sto padesáti diváků. Celý festival bude venku.

Snažíme se diváky obtěžovat co nejméně, proto budeme mít ty uzavřené bubliny malých festivalů, na nichž bude návštěvník kontrolován jen jednou při vstupu a pak už nebude muset řešit žádné potvrzení testu a tak. Užije si několik hodin ve festivalové bublině, uvidí několik představení, poslechne si kapelu.

Publikum bude muset respektovat režim T-O-N: test, očkování nebo prodělaná nemoc. Testy budou k dispozici u vstupu. Všude budeme používat předepsané respirátory a dezinfekci na ruce. V Evropě i v Česku proběhlo během posledních měsíců několik pilotních projektů a potvrdilo se, že taková pravidla jsou dostačující a publikum si může užít festival bezpečně.

Kulturní život stagnoval a teď je všude cítit, jak důležité umění pro lidi je. Chtějí kulturu, touží po živém setkání s umělci a po sdílení myšlenek, emocí, pocitů. Online akce jsou skvělé, ale vůbec to nestačí, je to svým způsobem vyčerpávající. Když se díváte na představení na obrazovce, nedá vám to tu úžasnou energii, jako když jste v sále. Kultura už není brána jako zábava, ale jako nutná součást života.

Umění jako takové ale nestagnovalo. Tvůrci připravovali nové projekty, používali restrikce jako inspiraci pro svá díla a reflektovali aktuální situace uměleckou cestou.

Kde se pandemie podepsala s dlouhodobými následky, je ekonomická a psychická situace. Hlavně pro nezávislé umělce a umělce, kteří začínají, pro studenty. Pro fyzické umění je absence tréninku tragédie a velmi se to podepíše na sebedůvěře. A pro nezávislé umělce je absence představení, učení a další práce krutá a covid balíčky a kompenzační programy nestačí.

Velké pozitivum je angažovanost kulturních organizací, které se ještě více zaměřily na podporu umělců. A profesní organizace včetně Vize tance, v níž jsem předsedkyní, intenzivně spolupracují, protože mají stejné cíle a odpovědnost. Pandemie ukázala nové talenty na komunikaci s ministerstvy při řešení kompenzací pro křehké profesionály: nezávislé umělce, techniky i produkční. Doba také ukázala, jak může náš obor dávat energii politikům. Aktivity, které jsme vyvinuli proto, aby ministr kultury zůstal na svém postu, ukázaly, že společně můžeme jít dál a že dialog je základ nejen demokracie, ale i efektivity.

Tanec je součástí mého života už padesát let a myslím, že už jsem okolo něho dělala snad všechno. Je to způsob poznávání a vyjádření, který slovo neumožňuje. Když se setkáte s lidmi skrze tanec, nepotřebujete dlouze mluvit, abyste si porozuměli a mohli komunikovat o podstatných věcech. A to i když nejste ze stejného místa a mluvíte jinou řečí.

Pořádat taneční festival znamená nejen krásné chvíle při představeních, ale i to, že dáváte návštěvníkům možnost setkat se s lidmi, se kterými si budou nečekaně rozumět, nebo se setkají se způsoby myšlení a s nápady, které pro ně budou příjemně překvapivé.

Nikdy nezapomenu na osmdesátiletou účastnici tanečního projektu, která mi v jednu ráno, plná energie, i když bylo po festivalové párty, tajemně řekla, že od smrti svého manžela se nikoho nedotýkala. Nebo na někoho, kdo se do Žďáru vrátil po letech, nikoho tam neznal, ale díky tanečnímu projektu zná dvacet lidí, se kterými může jít na kafe. Nebo dámy ze Žďáru, které komunikují s přáteli z Mexika, a to i když mluví jen česky. Je to přátelství beze slov.

Na festivalu byl i úžasný malý kluk s Downovým syndromem, který otevřeně vykřičel svobodu, kterou pocítil během zkoušení. Tanec je obrovský, intimní a silný svět v pohybu. Svět pro každého.