Článek
Jak se vystudovaná stavební inženýrka stane ředitelkou trhu s autorskou tvorbou?
Přišla jsem k tomu jako slepá k houslím. Už při střední a později i při vysoké škole jsem vyráběla šperky pro kamarádky. Posléze jsem je začala tvořit v duchu origami a začaly se hodně prodávat. Brzy po dokončení univerzity jsem se jimi začala živit. Tehdy okolo roku 2008 bylo akcí typu Dyzajn marketu velice málo.
Domluvila jsem se proto s kamarádem, který v Praze otevíral malou kavárnu, že bychom tam udělali malý předvánoční trh. Oslovila jsem několik tvůrců, které jsem znala a považovala za kvalitní. Postupně se mi začali ozývat další. Přesouvali jsme se do větších podniků, až jsme se dostali na piazzettu Národního divadla. Přibírala jsem lidi do týmu, učila se produkci, PR a tak dále. Vznikalo to organicky až do dnešního stavu.
První ročník jste uspořádali v roce 2010. Jaké tehdy bylo designérské ovzduší?
Jediná akce, která v té době existovala, byl festival Coce:Mode. Konal se, tuším, třikrát do roka a měl zřejmě velký přetlak designérů. Sama jsem se jej zúčastnila. Šperky jsme jinak s ostatními prodávali třeba na bleších trzích, které však nikdo kvůli autorské tvorbě nenavštěvoval, takže zájem moc nebyl. Fungoval už sdílený e-shop Fler, ale ještě nebyl tak zaplněný jako dnes. V letech před pandemií se nicméně s fyzickými designérskými akcemi roztrhl pytel a pražský píseček začal být dost malý.
Máte nastavené parametry, podle nichž si vybíráte účastníky?
Podmínek je hodně. Tvůrce musí nabízet originální a kvalitní věci, což dokládá ve formuláři popisem i fotografiemi. Několik set přihlášek s týmem jednotlivě probíráme a hodnotíme, každý podle vlastních kritérií. Víme, kolik se na danou edici přibližně vejde stánků, a tak stanovíme finální počet, za nímž uděláme tlustou čáru.
Zásadně dbáme také na to, aby výroba byla lokální. Někteří autoři dopodrobna zkoumají i původ používaných materiálů. V květnu poprvé přivítáme designérku Karli, která chová ovce, stříhá je, z vlny nechává udělat přízi a z ní pak plete svetry.
V minulosti, kdy jsme účast neměli tolik omezenou, se bohužel stávalo, že některé značky nakupovaly trička z Asie, potiskly je v tuzemsku a nazývaly tuto tvorbu lokální. Určitě z části lokální je, z našeho pohledu ale z té menší. Návštěvník, který si takové oblečení zakoupí a doma zjistí, že je made in Bangladéš, je z toho pak smutný nebo naštvaný.
Dokážou se vystavující svou tvorbou uživit, nebo ji mají jen jako vedlejší činnost, případně koníčka?
Řekla bych, že zhruba tři čtvrtiny našich účastníků, především módní návrháři, se živí výhradně tvorbou. Někteří ji ale kombinují napůl se zaměstnáním, nebo mají výrobu skutečně jako hobby a se svým zbožím vyrazí na Dyzajn market jen jednou do roka.
Kde jinde současní čeští designéři prodávají své produkty?
Z mého pohledu patří mezi další hlavní prodejní kanály vlastní, nebo sdílený e-shop, menší obchody, které si buď zboží od designérů berou na komisní prodej, nebo si je přímo kupují, což je spíše výjimka. Jsou také sdílené obchůdky, kde má designér vyhrazenou určitou plochu a platí za pronájem, případně dává majiteli provizi.
Dyzajn marketu za uplynulé roky výrazně vzrostla konkurence. Čím se od ostatních akcí lišíte?
Jsme akcí s největší plochou a nejvyšší účastí tvůrců. Máme vstupné zdarma a snažíme se být opravdu výběrovou přehlídkou s důrazem na lokálnost výroby, udržitelnost a slow fashion (tzv. pomalou módu – pozn. red.).
Důležitá je pro nás i estetika výstavních stánků, která se někomu může zdát marginální. Na našem trhu tak najdete převážně bílé vzhledné stany, široké uličky bez nepořádku, čisté sezení. Na místě navíc máme větší tým, aby bylo možné vyřešit jakýkoliv problém ihned.
Trh se koná pouze v Praze. Proč zůstáváte jen v metropoli?
Akci pořádáme šestkrát až sedmkrát do roka a na denní bázi se organizací a propagací zabýváme v podstatě ve dvou lidech. Zatím ji při současné kapacitě nedovedeme rozšířit jinam, byť o tom dlouhodobě uvažujeme. Uvidíme, třeba se příští rok poštěstí nás s kolegyní Petrou naklonovat.
Originální produkty si logicky nemůže finančně dovolit každý. Neobáváte se odlivu návštěvníků kvůli rekordně se zvyšující inflaci?
Dyzajn market začínal dva roky po vypuknutí finanční krize a spousta lidí mi říkala, že je nonsens jej pořádat. I dnes zaznívá spousta strachů, ale také názor, že lokální výrobky, nezávislé na globálním obchodu, právě v takovéto době budou nadále žádané.
Zatím mi nepřipadá, že bychom pociťovali úbytek zákazníků. Návštěvnost, a tedy i prodej nejvíce ovlivňuje počasí, tak si společně přejme, ať máme o předposledním květnovém víkendu krásně.