Článek
Komorní expozice ukazuje Halouna především jako nápaditého tvůrce, využívajícího netradičních vizuálních prostředků k tomu, aby vytvořil netypickou a na první pohled výraznou kompozici. Jako příklad může sloužit mimo jiné portrét pianisty, zpěváka a člena legendární formace Psí vojáci Filipa Topola.
Hudebníka zobrazil z profilu v temných odstínech barev, takže jeho tvář vypadá jako gotický dřevořez. Pod ním je uvedena část textu, ve kterém je odkaz na herce a rebela bez příčiny Jamese Deana. Dean (1931–1955) a Topol (1965– 2013) měli totiž podobné osudy. Byli do jisté míry mluvčími dané generace, erotickými symboly a oba zemřeli předčasně.
Svou představu o výrazném grafickém designu rozvinul autor naplno u plakátu, který vytvořil pro zpěváka Vladimíra Mišíka a jeho kapelu Etc… Ten vydal v roce 1993 album Jen se směj, jehož vizualitu měl výtvarník na starosti.
Proto na plakátu využil hlavní motiv z bookletu, totiž zkarikovanou lidskou hlavu, jejíž rty a zuby se rozšiřují do prostoru mimo obličej. A evokují klávesy, čímž odkazují také k hudbě.
Dalším příkladem autorovy výrazné imaginace je plakát na koncert Hudba z Marsu aneb Večírek, na kterém v Brně roku 1994 vystoupily skupiny Echt, Etc…, Garage, Hudba Praha a Domácí kapela. Tentokrát použil vizuál připomínající filmové adaptace Vernových románů od režiséra Karla Zemana (například Vynález zkázy).
Ústřední figura má na hlavně přilbu, kterou dříve nosili potápěči, možná může připomenout i výstroj nadzvukových stíhačů. Zřejmě to má znamenat fakt, že všechny vystupující skupiny ještě do nedávna (tedy listopadu 1989) existovaly na poněkud jiné planetě.
Grafická tvorba Karla Halouna má mnoho výrazových odstínů, ale jedno má společné. Absolutní oddanost vizualitě a obrazové originalitě.