Článek
Jak se na cesty do Londýna a Los Angeles chystáte?
Nevím, kam dřív skočit. Abychom vůbec mohli odjet, musíme hlavně připravit vše pro projekt, na kterém pracujeme, což je druhá řada seriálu Carnival Row. V neděli odletíme do Londýna, pak se vrátíme ještě na den a půl domů, vše tady zkontrolujeme a doladíme. Až 6. února odletíme do L. A., abychom se mohli zúčastnit alespoň části programu pro nominované.
S jakými očekáváními na Oscary jedete?
Člověk se samozřejmě neubrání tomu, aby si tu chvíli nepředstavoval. Ale žádná přehnaná očekávání nemám, jsem nesmírně mile překvapená už nominací. I když, upřímně řečeno, šokovaná jsem nebyla.
Když jsme totiž Králíčka Jojo dělali, cítili jsme zejména v nejužším týmu výpravy, že jsme u výjimečného projektu, že jsme součástí něčeho, co bude jiné než obvykle, a že na ten film budeme vzpomínat, ať dopadne jakkoli.
Zážitek to ale bude zejména na Oscarech v každém případě…
Přesně tak a pro mě tím větší, že poletím do Ameriky poprvé. Ráda bych tam zůstala alespoň deset, čtrnáct dnů, ale kvůli práci to nejde. Takže si jedeme opravdu pro zážitek.
Máte připravenou děkovací řeč?
Něco jsem si sesmolila, protože připravená bych být měla. Ale pokud by k té situaci i došlo, stejně nemohu slíbit, že to nepopletu. Ústní projev není má parketa.
Šije vám šaty někdo ze slavných návrhářů nebo návrhářek?
Nešije. Jednak opravdu nemám na nic čas a jednak bych potřebovala mít s tím člověkem vztah. Takže jsem vytáhla krabici se společenskými šaty a budu ráda, když je stihnu přeprat a vyžehlit. Černá to jistí.
Ale mám jeden top od návrhářky Markéty Kopecké, k níž mám i osobní vztah. Ten si chci vzít na BAFTA. Cítím zkrátka, že bych si měla obléct něco, v čem se cítím dobře. A ráda bych si vzala šperky mé sestry Isabely Sopkové, aby tam byla trochu se mnou.
Nora Sopková
Na Oscary jedete z Česka dvě, což je skvělé. Setkaly jste se po vyhlášení nominací s Darjou Kaščejevovou?
Ještě ne, ale těším se na to. Kdybych měla víc volno, asi bych jí zavolala, abychom šly na kafe a vzájemně se podpořily. Doufám, že se uvidíme tam.
Vaše pozice se jmenuje set dekorater, v češtině ho ale nepoužíváme. Jaký je v té práci v USA a u nás rozdíl, třeba mezi Králíčkem Jojo a Teorií tygra?
Rozdíl není moc velký, v každém případě je to výprava filmu a tomu, co je v angličtině set dekorater, se u nás říká asistent architekta. Míra toho, nakolik ho architekt využívá, je individuální. Ale u Teorie tygra jsem byla vlastně v pozici architekta, ta vznikala bez velkých stavebních úprav. Zkrátka vás dají buď do kolonky architekt, nebo asistent architekta.
Nominaci máte vy, ale stejně pořád mluvíte v množném čísle…
Je to pro mě trochu choulostivé téma, protože ano, já mám nominaci, ale je to vrcholně týmová práce. Film dokonce nesmírně prověří schopnost fungování každého týmu. V tomto případě byly výpravou pověřeny společnosti A1 Props a Requick, s nimiž už jsem v minulosti pracovala. Dělá se mi s nimi velmi dobře, navíc jeden ze členů vedení A1 Props je můj muž Jakub Vlček. Vedoucí výpravy, který se se svými lidmi staral o hrací rekvizity, byl David Fryš z Requicku.
Celkově je to velká parta složená ze šikovných lidí různých profesí. A nesmím zapomenout na Jannise Katakalidise, který mi dělal asistenta a do Los Angeles pojede se mnou a s mým mužem. Do Londýna ne, nemůžeme oba odjet na víc dnů od rozdělané práce.
Jak se získá práce na zahraničním filmu?
Předtím už jsem spolupracovala na filmu The Catcher Was a Spy se společností Czech Anglo Production, která je jednou z těch, jež poskytují servis zahraničním štábům, které tu chtějí natáčet. Nabízejí jim naše lidi a oni se rozhodnou, jestli si vyberou u nás, nebo přivezou své.
Absolvovali jsme s Davidem Fryšem po Skypu krátký přijímací pohovor s architektem filmu Raem Vincentem a na základě toho a informací, které měl, se pro nás rozhodl. Pro něj to má tu výhodu, že máme zmapovaný terén včetně subdodavatelů, skladů rekvizit a u dobových filmů i antiků, vetešnictví a s nadsázkou řečeno i půd.
Já mám tohle hledání moc ráda, a i když máme tým tipařů a nákupčích, nenechávám se o to ochudit. Najdu třeba tři kusy nábytku nebo jen jeden lustr, to mi začne určovat ostatní věci a celý plac se mi začne skládat jako puzzle.
Naposledy jsem našla příruční utahovák, tři kousky železa, které do sebe zapadnou. Někdo si to kdysi vyrobil doma, a když potřebujete něco utáhnout, ta věc pořád funguje.
Setkala jste se s Romanem Griffinem Davisem, který hraje v Králíčkovi Jojo titulní roli malého kluka?
Já na natáčení moc nebývám. Zařídíme jeden plac a hned odjíždíme zařizovat další. Ale setkala jsem se s ním a je to ohromně milé dítě, normální sympatický kluk. Byla to jeho první role, občas bylo vidět, že je to pro něj náročné, ale Taika Waititi umí s dětmi skvěle pracovat
Natáčelo se v Úštěku a v Žatci, což jsou známé filmové lokace. Hledají se i nové?
Tohle velmi úzce souvisí s tím, že v některých městech vám jde zkrátka radnice vstříc. Ono je dost šílené, když někam přijede celý štáb s velkou technikou. Ale nová prostředí se hledají pořád a u nás ještě jsou. Zvlášť pokud jde o dobové filmy.
To, že nás pustí na hrady a zámky, není třeba ve Francii ve stejné míře možné. U nás točíme i v původním nábytku. Zároveň je film pro ta místa velký přínos, dává práci obrovskému okruhu lidí. A pro hrady, zámky a města je to jeden ze způsobů, jak čerpat peníze.