Výkop sezony povzbudil chuť na divadlo

Zahraniční inspirace se letos odehrály v režii renomovaných evropských osobností, jako je polský režisér Krystian Lupa, jehož Austerlitz festival otevřel a o němž Právo přineslo recenzi.

Velká očekávání budily i 3sestry belgického režiséra Luka Percevala, které v sobotu v Novém divadle uvedl TR Varšava a Narodowy Stary Teatr z Krakova.

Perceval hru razantně proškrtal, zmizely prakticky všechny dějové prvky a přibyly citace z jiných Čechovových textů. Kdo hru nezná, jen velmi složitě se v ní a jejích postavách orientuje, je to variace pouze pro zasvěcené.

Přináší obraz společnosti, která je už dávno mrtvá, zakonzervovaná hluboko ve své minulosti, jen občas se vzepne k urputnému sexu a trýznivým výčitkám. Scéně dominuje obří zrcadlo, v němž postavy zkoumají své zestárlé podoby, přičemž jejich zrcadloví dvojníci se jeví živější než ony samy. Přes výborné herecké výkony ale inscenace působí nekontaktně a jednotvárně, její výpověď je jednostrunná a vztah k Čechovově hře až svévolný.

Zklamáním byla i Rodina švýcarského autora a režiséra Mila Raua z belgického NT Gent, která přinesla hyperrealisticky pojatou rekonstrukci „poslední večeře“ před plánovanou rodinnou sebevraždou, jež se skutečně odehrála před časem ve Francii, ale nic víc, ačkoli slibovala dojít k jejím důvodům.

Slovenské komorní divadlo z Martina zahrálo inscenaci D1 (pracovní název) o nekonečném budování dálnice mezi Bratislavou a Košicemi. Autorská režie Lukáše Brutovského pracuje s odkazy na slovenské reálie i folklor, nepostrádá ironický humor i dobré herecké výkony, nicméně její pomalé tempo, ponoření do tmy a divácky nešťastný prostor DEPO2015 bez patřičné elevace kontakt s ní velmi komplikovaly. Největším zážitkem ze zahraniční účasti tak zůstal Austerlitz litevského divadla.

Domácí divadla předvedla v Plzni řadu výborných inscenací, ať už to byl Malý stvořitel a Manželská historie pražského spolku Jedl, Dianiškova Špinarka ostravského Divadla Petra Bezruče s vynikající Markétou Matulovou v titulní roli, čerstvá premiéra Ztracených iluzí pražského Divadla Na zábradlí s expresivním herectvím Vojtěcha Vondráčka, Idomeneus brněnského Národního divadla a další inspirativní počiny.

Vysokou úroveň, loutkářskou dovednost, osobitý humor a autorskou vynalézavost znamenaly inscenace loutkářských souborů z Hradce Králové, Liberce a domácí Plzně. Tradiční výkop sezony se odehrál za velké pozornosti publika i kritiky a probudil chuť na prakticky dva roky odpíraná živá setkání diváků a herců.

Doufejme, že na ně naváže regulérní sezona, která předvede vše, co divadla během lockdownu nazkoušela.

Může se vám hodit na Firmy.cz: