Článek
Když jsme se setkali loni touto dobou, před premiérou druhé řady, měl jste za sebou festival Bohemia Jazz Fest, který v létě každoročně pořádáte, a přišel jste právě ze střižny, kde ještě vrcholily práce na talk show. Před sebou jste měl turné k novému albu. I letos to bylo a bude stejně hektické?
Naprosto stejné! Od května jsme natáčeli u nás na chalupě třetí řadu, máme za sebou úspěšný čtrnáctý ročník festivalu a já se chystám na turné. Jediný rozdíl je, že tentokrát nemám nové album. Pokud jde o ta plánovaná vystoupení – jednak jako obvykle koncertuji v triu, ale k tomu ještě chystám One Man Show ke třicátému výročí svobody.
Součástí mého Across Tour bude i koncert 23. října v Městské knihovně v Praze. Hraji tam pravidelně, ale možná proto, že tentokrát to není k nové desce jako obvykle, nějakým nedopatřením se na vytištěných plakátech neobjevilo moje jméno. Nedávno jsem šel okolo knihovny a vidím jen: Across – Jazzový koncert.
To je tedy divný omyl, ale na internetu bude snad už všechno tak, jak má být. Pokud jde o vaši televizní talk show, předpokládám, že koncept zůstal stejný jako v předešlých sezonách. Všichni hosté za vámi přijeli na chalupu, všichni odpovídali v rubrice Pivo, nebo víno a všichni si s vámi nakonec zahráli a bylo to celé moc příjemné.
Přesně tak. Všichni přijeli, jenom Tuck Andress ne, protože hrál na festivalu, takže jsme jeli my za ním. Při těch našich setkáních vždy zavládne velká pohoda, a já jsem přesvědčený, že klíčovou roli v tom hraje ta naše chalupa. To je opravdu úžasné místo.
Proto se ji snažím do pořadu i maximálně zapojit, aby bylo vidět, co tam vlastně děláme. S hosty strávíme vždy celý den. A já sice nemůžu slíbit, že se diváci něco konkrétního dozvědí, že zazní nějaké otázky a na ně vždy jasně vymezené odpovědi, přesto se jen tím, jak tam ti lidé s námi jsou, o nich člověk hodně dozví.
Nakonec si spolu vždy zahrajete, přestože se jako muzikanti setkáváte poprvé. Jak se u toho cítíte?
Máme vždycky obrovskou radost, že jsme to zvládli. Ale zkoušet předtím nechceme, jde nám o bezprostřední zážitek. Kdybych byl fotograf, řekl bych, že to společné hraní je něco jako polaroid picture. Momentka z určité chvíle.
Rudy Linka.
Zvete si i zahraniční hosty. Jak vnímáte ten průnik českých muzikantů a světových hvězd, ke kterému na vaší české chalupě dochází?
Moji hosté ze zahraničí jsou opravdové superstar, které zná celý svět, i když tady v Česku třeba všichni až tak známí nejsou. Ale nakonec na tom až tak nezáleží. Se všemi totiž vždy posloucháme hudbu a zjišťujeme, že máme rádi ty nejlepší věci, které existují: Franka Zappu, Arethu Franklin, Raye Charlese...
Mimochodem otvírat budeme s Michalem Prokopem, který se ve svých začátcích snažil zpívat právě jako Ray Charles. S Lenkou Dusilovou jsme zase poslouchali Joni Mitchell. Takže tohle máme společné a všechny nás to lehce pozdvihuje, a je úplně jedno, jestli jde o světového nebo českého umělce.
Jaké bylo setkání s Jiřím Suchým, který letos oslavil 88. narozeniny? Také za vámi přijel?
Přijel. Jiří je naprosto úžasný, neskutečný člověk. A navíc to je ještě Američan v českém prostředí!
V jakém smyslu?
V momentě, kdy ho po roce vyhodili z Divadla na Zábradlí, protože jim přišel jako herec prkenný, odešel, založil si Semafor a tam si vše dělal přesně podle svých představ. To je typický přístup, který v sobě má každý Američan od narození. A typické je i to, že nevadí, když se něco nepovede, protože to vlastně ukazuje, že se člověk odvážil vystoupit ze své komfortní zóny. Přesně takový je i Jiří.
Přes svůj vysoký věk je také úžasně otevřený novým věcem. Hráli jsme spolu jeho písničku Blues pro tebe, kterou on zpívá celý život. Navrhl jsem mu, abychom ji trochu upravili, a on hned nadšeně souhlasil. A je i nesmírně pracovitý. Když jsme se loučili, spěchal domů, protože potřeboval večer ještě něco dopsat.
Mezi desítkou hostů budou v této sezoně i dvě ženy. Zpěvačka Lenka Dusilová a violoncellistka Terezie Kovalová. Proč jste pozval právě je?
Obě toho v muzice už dost udělaly a dosáhly, o tom není vůbec pochyb. Terezie je navíc velmi mladá. Velmi mladou ženu jsme měli i v první řadě, zpěvačku a hornistku Martinu Bártu. Snažíme se vždy pozvat někoho mladého a talentovaného, takoví umělci si zaslouží podpořit.