Václav Noid Bárta: Až mi bude sedmdesát, chtěl bych skládat jen filmovou hudbu

Téma živlů a přírodních elementů. Jsou o zemi, na které žijeme, kterou máme rádi, ale přesto si ji ničíme. V dnešní době je to aktuální, protože jsme ve fázi, kdy pravděpodobně ještě není pozdě, ale už by se to mělo začít řešit. Země je soběstačná, má schopnost obnovovat rozbitá a poškozená místa, ale umí se i vzbouřit. Je to nádherné a zároveň děsivé.

V posledních čtyřech letech o zemi hodně přemýšlím. Na základě toho, k čemu jsem dospěl, jsem změnil své chování. Snažím se produkovat co nejméně odpadů, ty, které po mně zůstanou, třídím, minimalizuju obalové materiály a podobně. S mým otcem Václavem Bártou starším, který je autorem většiny textů na desce, jsme chtěli říct, že zem je krásná a my bychom si jí měli vážit.

Přivedla mě k tomu dospělost. Když to zjednoduším, dnes už neřeším jen to, jak budu oblečený a jaké budu mít auto. Mám dvě děti a zhruba před čtyřmi lety jsem se začal zamýšlet nad tím, co jim má generace na zemi nechá. A trochu mě to vyděsilo.

Plýtváme vodou i jídlem, vymírají některé druhy zvířat, nic nám není svaté a produkujeme tuny odpadu, mnohdy naprosto zbytečného. To poslední jsem si nejvíce uvědomil, když jsme postavili nový dům, v němž mám o věcech přehled, a došlo mi, jak moc odpadu produkuje jediná rodina.

Když jsem se rozváděl, začal jsem jezdit do Alp. Vyrážel jsem tam až čtyřikrát v měsíci a sám, protože jsem si potřeboval spoustu věcí srovnat a vyrovnat se s tím, co mě potkalo. Hory mi velice pomohly a já se rozhodl složit jim hudební a textovou poctu. Skladby pak vznikaly velmi rychle, cítil jsem, že takříkajíc chtějí na světlo. Album jsem začal chystat loni v létě.

Alpy. Jezdím do oblasti kolem hranic mezi Rakouskem a Německem a jsem neustále fascinován obrovským čistým prostorem, čerstvým vzduchem, klidem i atmosférou. Lidé se tam o hory starají, je tam pořádek. V tomto ohledu máme v Čechách co dohánět.

S vodou a vzduchem. Jsem narozený ve znamení Štíra, takže hlavně s vodou.

Asi před rokem jsem si vytvořil hudební projekt Derek Wolf. Byl anonymní, protože jsem si chtěl zjistit, jak těžké to dnes mají ti, kteří s hudbou začínají. První písničku Once Upon A Time jsme natočili s Evou Burešovou. Protože jsem chtěl být zvukově aktuální, dva měsíce před nahráváním jsem poslouchal nové umělce, abych byl inspirovaný zvukem, jejž vytvářejí.

Myslím si, že se mi podařilo do toho částečně dostat, a zůstalo to ve mně. A tak to, co jsem vytvořil s projektem Derek Wolf, se pak promítlo do zvuku první části alba Zem. K tomu přibyla ještě filmová hudba, což je má dlouhodobá láska.

Jsou to písně, které byly už hotové. Vyšly jako singly na různých digitálních platformách. Napadlo mě, že je zařadím na cédéčko jako bonus, protože by byla škoda, kdyby nikdy nevyšly na fyzickém nosiči.

Je mezi nimi i skladba V zahradě Getsemanské (Děj se vůle tvá…) z muzikálu Jesus Christ Superstar. Pro mě je to nejkrásnější muzikálová píseň vůbec. Zpívám ji v Hudební divadle Karlín v Praze v českém provedení muzikálu a chtěl jsem ji mít i na desce. Jsem ještě pořád v době, kdy ji dokážu zazpívat.

Je nesmírně těžká na interpretaci, a až zestárnu, už na ni nebudu mít. V Alpách k ní vznikl i videoklip, který jsem natočil se svou dcerou Terezkou.

Požaduje velký hlasový rozsah. Jsou v ní tóny, které většinou zpívají zpěvačky, ale my Ježíšové se s nimi dokážeme poprat. Je také dost dlouhá, má stopáž dvou písniček, takže se při interpretaci i zadýchám.

Samozřejmě, stalo se to i mně. Stačí nějaká nemoc či alergie. Mám ale výhodu, že jsem nejenom zpěvák, ale i skladatel a muzikant. Když se dostavil problém, přeskládal jsem si operativně melodii tak, aby nebyla tolik náročná a já ji uzpíval. Ta skladba to naštěstí umožňuje a publikum si toho obvykle nevšimne.

Slyšel jsem před časem jeho skladbu Popelka. Moc se mi líbila, stejně jako mnohé jeho další. Napadlo mě, že bych rád ve svém repertoáru měl nějakou písničku od něho. Zeptal se mě, o čem bych chtěl, aby byl text, já mu řekl, že o mé dcerce Terezce, a on složil nádhernou věc. Posluchači si asi budou myslet, že text je o ženě. Je ale o mé dceři.

To máte pravdu.

Psát filmovou hudbu byl můj sen už od dvanácti let. Tehdy jsem ji začal vymýšlet, nahrával jsem si motivy, uložil je a s dalším nápadem se k nim zase vracel. V roce 2010 jsem složil muziku k filmu Kajínek a tím jsem se konečně do filmového světa dostal. Potom jsem napsal hudbu pro pohádku Dukátová skála a naposledy pro film Pepa s Michalem Suchánkem v hlavní roli. V létě bych měl dokončit hudbu pro další pohádku.

Nedávno jsem také poslal nějaké své skladby do jedné americké hudební banky. Když je přijme, budou k dispozici pro režiséry z celého světa, kdokoli si je bude moci koupit.

U filmové hudby bych chtěl skončit. Až mi bude sedmdesát, chtěl bych skládat jenom ji.

Jednoznačně Hans Zimmer. Mimochodem, podílí se i na vývoji zvuků pro nové elektromobily firmy BMW. Když třeba otevřete dveře, ozve se melodie, kterou napsal on. Je geniální autor, který si na hudbu založil továrnu. Četl jsem, že vymyslí základní téma a předá ho aranžérovi, ten na něm zapracuje a pošle ho člověku, který motiv zakomponuje do již hotové hudby, další to smíchá, jiný sestřihá, až se to celé dostane do podoby, kterou známe z filmů.

Takový způsob práce mi ale není blízký. Kdybych se nemohl podílet na muzice od prvního tónu, který vyloudím z klávesových nástrojů, až po konečnou podobu, nebavilo by mě to. Jsem rád, když mám všechno pod kontrolou.

Je to mou povahou. Nejenom při tvorbě hudby a její interpretaci, ale i v životě nevydržím dlouho u jedné věci. Musím to měnit, střídat. Nemám to tak snad jen se ženskými. Vyrůstal jsem v rodině, ve které se poslouchala veškerá muzika. Dodnes ji vnímám v celém jejím spektru. Ne podle stylů, ale podle toho, jaká mi dělá dobře.

Plánujeme společné turné s Martou Jandovou, které by mělo proběhnout na jaře. Já na něm představím písničky z alba Zem, Marta ze svého alba Barvy a několik skladeb zazpíváme společně. Pracovní název turné je Barvy země.

Může se vám hodit na Zboží.cz: