Článek
Výstava, která byla zahájená loni na podzim, měla původně končit na jaře. Kvůli pandemii koronaviru, kdy byly galerie uzavřeny, byla po uvolnění bezpečnostních opatření prodloužena. Naposledy bude k vidění v pátek, v den, kdy v nestandardním školním roce převezmou děti vysvědčení. A protože se jich do školy koncem května vrátila mnohde i méně než polovina, většina z nich může do Trnkovy zahrady plné fantazie ještě vyrazit.
Za Jiřím Trnkou se do kutnohorské galerie děti rády vracejí, a to zejména kvůli připojenému hravému, interaktivnímu multimediálnímu projektu Trnkova Zahrada 2, který tvoří druhou část expozice. Byl k vidění už jinde, ale pro tuto příležitost ho autoři upravili a rozšířili.
„Vím o dětech, které tu byly už sedmkrát a jsou schopné tu strávit i pět hodin. Nebo o dalších, které Zahradu navštívily už dřív při jiné příležitosti. Přesto tady najdou novinky, třeba střelnici netopýrů,“ zmiňuje Matyáš Trnka, který svým způsobem pokračuje v práci svého dědečka, protože vystudoval na FAMU animaci.
Děti však neodradí ani první, hlavní a „seriózní“ část výstavy, kterou s otcem Janem chystali pro kutnohorskou galerii přibližně dva roky, a snaží se v ní představit Trnkovu osobnost v co největší šíři. Už masivní vstupní dveře s vysoko posazenou velkou klikou, speciálně vyrobené pro výstavu, totiž naznačují, že tady se v malého diváka promění návštěvník každého věku.
Expozice koncipovaná jako byt umělce pak nabízí možnost nahlížet Trnkovi pod ruce. Hosta uvítá okno do zahrady, které měl ve svém prvním ateliéru a v němž vznikla jeho nejslavnější kniha o zvědavých klucích a zlomyslném kocourovi. Na širokém a vysokém stole si lze zblízka prohlédnout divadelní loutky, do nichž se Trnka zamiloval díky svému učiteli kreslení Josefu Skupovi. V knihovně si je možné posedět mezi jeho ilustracemi, v červeném a modrém pokoji se seznámit s volnou tvorbou, v zeleném pak s filmovými loutkami.
„Zvláštní je, že Trnka se celý život vnímal hlavně jako malíř a také tak o sobě mluvil. Přitom byl v malbě solitérem. Stranil se všech avantgardních proudů, které tehdy ve výtvarném umění vznikaly, a do jeho vývoje vlastně nijak nezasáhly,“ zmiňuje jeho vnuk Matyáš, který svého dědečka osobně nezažil, protože zemřel řadu let před jeho narozením.
„Hodně pracoval, málo spal a nepěstoval zrovna zdravou životosprávu,“ dodává a na okraj zmíní i jeho vášeň pro rychlá auta. „Jako řidič byl doslova nebezpečný. Jezdil hodně rychle, i na dnešních silnicích by to bylo příliš. I to byla jedna z jeho charakteristických stránek.“
Nad knižními ilustracemi, které Trnku proslavily v celém světě, upozorní na jeho volné zacházení s perspektivou a kombinování různých technik, ale s největším zaujetím se coby animátor rozpovídá u Trnkových filmových loutek. „Emoce vyjadřovaly jeho loutky vždy jen pohybem, ne tváří. Do studia si kvůli tomu dokonce zval tanečníky a mimy,“ zmiňuje.
Jiří Trnka se sice proslavil jako režisér animovaných filmů, přesto podle jeho vnuka velmi rád utíkal k volné tvorbě: „U filmu měl kreativní práce paradoxně docela málo, protože větší část představuje komunikace se spolupracovníky a organizace. Proto se pak s chutí zavřel v ateliéru, maloval nebo dělal dřevěné plastiky. Ty mám rád a těší mě, že je můžeme ukázat. Většina z nich ještě nebyla nikde k vidění.“
Může se vám hodit na Firmy.cz: