Článek
Jello Biafra patří k vůbec největším a nejvlivnějším postavám punku. Jeho první kapela Dead Kennedys měla srovnatelný význam jako Sex Pistols nebo The Clash. Když se skupina musela v polovině osmdesátých let rozejít kvůli tlaku ze strany konzervativní společnosti, Biafra začal hostovat s předními punkovými skupinami, jako byli DOA, No Means No nebo naposled Melvins. S členy Ministry založil electrothrashový projekt Lard a v Mojo Nixonem se věnoval country.
Jello Biafra patří k vůbec největším a nejvlivnějším postavám punku. Jeho první kapela Dead Kennedys měla srovnatelný význam jako Sex Pistols nebo The Clash. Když se skupina musela v polovině osmdesátých let rozejít kvůli tlaku ze strany konzervativní společnosti, Biafra začal hostovat s předními punkovými skupinami, jako byli DOA, No Means No nebo naposled Melvins. S členy Ministry založil electrothrashový projekt Lard a v Mojo Nixonem se věnoval country.
Současně vede jeden nejvýznamnějších nezávislých vydavatelství Alternative Tentacles, které se snaží punk a hard core posouvat pořád dál, aby neustrnulo, a nezměnilo se v revivalové muzeum, za což byl mnohdy ortodoxními punkery tvrdě kritizován.
Ke konci první dekády nového tisíciletí se rozhodl postavit vlastní skupinu, kde hraje na kytaru Ralph Spight z Victims Family, další kytarista Kimo Ball, přičemž rytmikou tvoří bratři Weissové.
Hudba jeho nového projektu je hodně vzdálená klasickému punku, i když pojetí Dead Kennedys se v ní dá vysledovat. Okořeněná je však detroitským protopunkem Stooges Iggyho Popa, kytarovým noisem a industriálem, protože Adrew Weiss, jenž bubnoval s Butthole Surfers používá i kovové perkuse.
Politicky je Biafra stejně nekompromisní jako dříve, což ukazuje nejen název souboru, ale také loňské album The Audacity Of Hype. Reflektuje kocovinu americké společnosti z irácké války, uměle živený strach z terorismu, skrytý třídní boj za krize i rozpad amerických hodnot vedoucí k destrukci amerického snu.