Článek
Jaký je pocit řídit big band?
Je to velká odpovědnost. Je potřeba myslet na mnoho organizačních věcí, protože máte na starosti zhruba dvacet muzikantů. Ale když máte v orchestru hráče, kteří jsou zodpovědní a zapálení pro věc, tak je o řadu problémů méně. Já tohle štěstí mám.
Nesetkáváte se občas s projevy jakéhosi mužského jazzového šovinismu?
Od spoluhráčů se s negativními reakcemi nebo se zpochybňováním nesetkávám. Když jsem ale v novém prostředí, cítím od lidí jinou reakci. Zvědavost. Holka na trubku? Tak to chci vidět. Ale není se čemu divit. Žen v jazzu je obecně málo, a když vidím nějakou instrumentalistku, jsem také zvědavá, jak bude hrát. Mám vždy velkou radost, když hraje dobře.
K vašim inspirátorům v bigbandovém žánru patřil váš profesor, americký kapelník a pedagog Ed Partyka. Ale lidé vám asi v tomto ohledu předhazují spíše ženu, Marii Schneider, je to tak?
Je to tak. Lidé totiž mluví především o tom, co znají. Maria Schneider je v jazzovém světě velkou hvězdou. Nesmíme ale zapomínat na další bigbandové ženy, jako jsou Toshiko Akiyoshi, Carla Bley nebo Christine Jensenová. A kromě Eda Partyky patří k mým velkým vzorům i další pánové, Gil Evans, Bob Brookmeyer a John Hollenbeck.
Vyhlásila jste Skladatelskou soutěž Karla Krautgartnera o nejlepší kompozice pro jazzový orchestr. Je pro toto obsazení u nás málo původního materiálu?
O tom jsem přesvědčena. Proto také vznikla myšlenka soutěže. Skladatelé teď mají možnost, aby jejich kompozice zazněly na veřejnosti, což je velká motivace, aby pro bigbandové složení začali komponovat.
Kde najdou zájemci o soutěž pravidla a jaká cena čeká na vítěze?
Pravidla jsou k nalezení na stránkách www.conceptartorchestra.cz. Vyhrají v podstatě všechny vybrané skladby, které v podání Concept Art Orchestra nahraje Český rozhlas. Tyto skladby budou vysílány ve všech zemích Evropské vysílací unie. Myslím, že to není špatná cena. Tři kompozice, které doporučí porota, navíc vydá Nakladatelství a vydavatelství Českého rozhlasu jako publikaci.
Do poroty jste přizvala například právě Eda Partyku.
Ed je často členem porot různých soutěží. Na mou nabídku okamžitě kývl a moc se těší na tvorbu českých skladatelů. Pokud se mi podaří získat na soutěž z grantů dost peněz, je reálné, že dorazí na premiéru vítězných kompozic do Prahy. Možná ho přesvědčím, aby nějakou skladbu dirigoval.
Proč jste vlastně dala soutěži jméno podle Karla Krautgartnera? Co na to pozůstalí?
Karel Krautgartner byl nejen virtuózní instrumentalista, ale také velmi úspěšný a cílevědomý kapelník Rozhlasového big bandu v šedesátých letech. Mimo jiné organizoval skladatelské soutěže, ve kterých uspěl tenkrát mladý Karel Růžička. Po Krautgartnerově emigraci se dělalo, jako by nikdy neexistoval, a tento nezájem bohužel přetrvává. Častá jména spojovaná s historií československých big bandů jsou Karel Vlach nebo Gustav Brom. Krautgartner ale zpravidla chybí. Chtěla jsem ho tímto gestem připomenout. Souhlas s použitím jména jsem dostala od paní Krautgartnerové, která dodnes žije v Německu. Je jí devadesát šest let a je to neuvěřitelně bystrá a vtipná žena.