Článek
K Donaldu Trumpovi lze mít oprávněně mnoho výhrad, které umělci dávají otevřeně najevo. Jedno mu však je nutné paradoxně přičíst k dobru, mnohé umělce současně inspiroval a v případě Ministry se tak návštěvníci dočkali v Jaroměři nejlepšího koncertu Ministry od devadesátých let.
Vystoupení na letošním ročníku festivalu Brutal Assault bylo nejen lepší než předloňské [celá zpráva], ale předčilo i koncert Praze na Výstavišti v roce 2006. [celá zpráva] Tvorba Ala Jourgensena opět rvala žíly z těla jako v době největší slávy na začátku devadesátých let, kdy natočil album Psalm 69 s cílem nahrát tu nejbrutálnější a nejagresivnější hudbu vůbec.
Na nové desce Amerikkkant plochy kláves a množství hlasových samplů a scratchů působilo až rušivě, v hutném živém zvuku s videoprojekcemi však tomu už tak nebylo. Úryvky z Trumpových projevů spolu s jeho promítanou deformovanou tváří a se záběry násilí a protestů naráz dostaly v hudbě smysl. Nové skladby se scratchy hlasů doplněné typickým agresivním doprovodem posunuly tvorbu Ministry dál, tak jako ji na přelomu osmdesátých a devadesátých let posunulo vpřed spojení elektroniky s thrashovými kytarami.
Koncert otevřela nezvykle táhlá skladba Twilight Zone z nového alba, jíž dominuje zvuk cella, kde se poprvé ukázalo, jak funkční scratche mohou být. Pak kapela přitvrdila a nabídla typický vzteklý electrothrash. I když převažovaly novější skladby jako Victims Of A Clown a Wargasm nebo We´re Tired Of It prokládané o něco staršími, nikdo nečekal netrpělivě až na úplný závěr, až konečně zazní písně z konce osmdesátých let Thieves a So What.
Ze starších skladeb vybral Jourgensen ty, které se mu hodily ke kritice trumpovské Ameriky, jako LiesLiesLies, Punch In The Face nebo N.W.O.
Ze všech kritik Trumpa byla ta Jourgensenova nejpřesvědčivější. Zbytečně neanalyzoval, neutápěl se v dlouhých projevech. Odpověděl prezidentovi, jenž rád využívá média a tweetů, krátkými slogany, které za sebe skládal a vytvářel obraz trumpovské Ameriky. Přispělo k tomu i použití videa, protože záběry z demonstrací a protestů ukotvovaly hudbu a slova. Byly však mnohem promyšlenější než před dvěma lety, kdy v době předvolební kampaně nechal po sobě chrlit Clintonovou a Trumpa plameny z úst.
O Jourgensenově vzteku a obavách z vývoje, kdy stále silnější pozice má v USA rasistická ultrapravice svědčí to, že hrál i novou píseň Antifa se slovy „nejsme sněhové vločky, jsme Antifa“.
Přestože vztek na Trumpa byla jasně patrný, nebyl jeho útok jednostranný. Ve Wargasm o mocných, kteří dosahují orgasmu jen ve válce, použil nejen fráze typu “matka všech bomb“, ale současně i záběry ruských strategických bombardérů, aby bylo jasné, že necílí jen na trumpovskou Ameriku. Stejně tak se trefoval i do George Bushe mladšího, který zatáhl Spojené státy do dvou válek.
Jen je škoda, že u nás nemáme kapelu, která by dokázala takto chytře a razantně se si pohrát s namyšleností, sebestředností, záští, chamtivostí a hlouposti některých našich politiků.
Černá mše Behemoth
Polští Behemoth se svým death metalem nezklamali. Patří skutečně k nejvýznamnějším představitelům žánrů, jejich koncert je dotažený, s plameny, výzdobou pódia a kostýmy členů kapely skutečně připomíná okultní černou mši. Skupina nezapomněla na své blackmetalové začátky. Jejich hudba je pekelná, byla dotažená, obohacovaly ji plochy kláves, nechyběla v ní kanonáda kopáků, ale postrádala prvek překvapivosti.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz:
