Hlavní obsah

Třináctka Nenadálovi smůlu nepřinesla

Novinky, Radmila Hrdinová

V roce 1985 vzbudil překladatel angloamerické literatury a pedagog na katedře anglistiky FFUK Radoslav Nenadál (1929) svou první knihu povídek Rakvářova dcera poprask i úžas. První z toho, o čem v té době psal, úžas ze zjevení autora, který navázal na nejlepší tradici pražské a v širším smyslu české povídkové školy.

Foto: Josef Zajíc

Světelné mosty Antonína Gavlase. Galerie Infinity café 18.9.2012

Článek

Třináctá Nenadálova kniha Hynku, Viléme, Kubelková..., vydaná pražským nakladatelstvím Olympia, nepřinesla autorovi smůlu, spíš čtenářům ujištění, že povídka je žánr, v němž se autor cítí nejbezpečněji. Hned první povídka Dům U zlatého jablka patří k jeho nejlepším opusům. Vsadil v ní na jím důvěrně známý genius loci Týna a Ungeltu, do něhož umístil příběh mladičké prostitutky Ivi, vyprávěný jejím homosexuálním přítelem a ochráncem. Z povídky vane nenadálovský smutek, soucit, srozumění a lítost z poznání, že někteří lidé "nejsou zrozeni k životu" a nedá se jim při nejlepší vůli pomoci.

Druhá povídka Do panského stavu rozvíjí autorův osvědčený model matky realizující skrze stárnoucí dceru své sny, obohacený o téma Nenadálovy poslední knihy Ó, jak jsme jiné (2001) - bezradné těkání polistopadových zbohatlíků, kteří nevědí, jak si za své peníze koupit štěstí. V další povídce, jež dala knížce jméno, se autor vyrovnává se světem šoubyznysu, který Máchův Máj "vylepší" do podoby módního muzikálu. Motiv revivalu předlistopadové herecké hvězdy rovněž není nový, ale ochucený o špinavost a tvrdost praktik bulvárně mediální slávy. Povídka má rysy psychologické detektivky, ovšem s otevřeným koncem - stejně jako je život herečky po padesátce, která se rozhodne opustit prkna, jež znamenají svět.

Pouť na horu Říp je z řady autorových reflexí vztahu společnosti k homosexuální minoritě. Groteskní situace, kdy se katolické (sic!) sdružení homosexuální mládeže Epsilon vypraví na památnou horu demonstrovat za svá práva, je nahlížena outsiderem a individualistou Kuklíkem. Nenadál s jistou trpkostí odkrývá jedinou formu zájmu "normálních" občanů o homosexuály: totiž dozvědět se co nejpikantnější detaily z jejich sexuálního života. Smutně-komický účinek Nenadálovy povídky se zhutňuje do poznámky malého chlapečka na Kuklíkovu adresu: "Pane učiteli, už je tu zase ten nehezkej teplej pán."

Poslední povídka V pelerínkách do Evropy navazuje na Nenadálovy "univerzitní" prózy v líčení soukromé katedry "kreativně kreativního psaní". Vyprávění je sice trochu rozvleklé a příběh uniformních pelerínek je se sexuálním skandálem spojený jen vágně, ale postihuje odstup Nenadálovy generace od dnešní pragmatické, asertivní i cynické mládeže, nebo přinejmenším její části. Myslím, že je to téma, jež se autora jako bývalého vysokoškolského pedagoga osobně dotýká a k němuž se ještě vrátí.

Nenadálova třináctá knížka nepřináší mnoho nového, spíš prohlubuje kvality, jež už od autora známe - dobře odposlouchaný i precizně stylizovaný dialog, přesvědčivě napsané postavy a umění postihnout to, co se skrývá za slovy.

Radoslav Nenadál: Hynku, Viléme, Kubelková..., vydalo nakladatelství Olympia Praha 2003, 253 stran

Související témata:

Výběr článků

Načítám