Článek
Retrospektiva je pojatá opravdu ze široka. Představuje nejen obvyklá pohádková či krajinářská romantická témata pro děti, jež zná každý z reprodukcí na školních chodbách, ale i méně frekventované výtvarníkovy práce. Jde především o jeho ranou tvorbu, zahrnující kreslené vtipy, politickou satiru či kresby pro dospělé.
Název výstavy evokující tři sedmičky (narození, úmrtí, rok začátku výstavy) můžeme chápat i symbolicky, tedy coby vyjádření toho, že umělec byl políben bohem, co do daru talentu, hned třikrát.
Uměl brilantně kreslit figury, obdivuhodně pracovat s barvami, a především dokázal na papíře či plátně vyprávět příběhy.
Právě schopnost přenést představu na jednu plochu tak, aby se pomyslně rozpohybovala a evokovala v člověku nějakou dějovou linku, je fundament Ladova úspěchu. Proto jeho díla přitahují malé i velké a jím vytvořené postavičky mohou fungovat v pohádkách, bajkách i v příbězích vojáka Švejka.
Josef Lada - Kocour Mikeš v nadživotní velikosti.
Tvůrcovo kreslířské umění lze nejlépe pochopit v prvním patře, kam organizátoři umístili mimo jiné práce i ze začátků jeho tvorby.
Z některých naprosto nečiší ono notoricky známé ladovské pojetí figur nebo krajiny. Typickým příkladem je akvarel V separé z roku 1908. Stárnoucí kavalír s monoklem sleduje sedící štíhlou dámu dravčím okem. Jsou spolu o samotě za těžkými závěsy.
Podobné je to v případě politických vtipů. Třeba ten z roku 1914 s názvem Očkování státních úředníků. Pánové stojí v řadě a lékař jim dává sérum, které nabírá z kádě s nápisem koruptin. Takové nadčasové téma by málokdo od autora kocoura Mikeše čekal.
Ani o malířovu nejslavnější figurku ale nebudou návštěvníci výstavy ochuzeni. Představena je dokonce v trojrozměrné formě a v nadživotní velikosti. Je za ní ovšem třeba sestoupit z prvního patra do podzemí, které je věnováno dětské a pohádkové tvorbě.
Ta je prezentovaná formou, která by měla dětského návštěvníka bavit, a tak kromě pohledu na obrovitého černého chlupatého hrdinu v holínkách si lze sednout do ladovského autíčka nebo vstoupit do doupěte loupežníka Sarka Farky.
Nejoblíbenější ladovská pohádka Hrátky s čertem z roku 1956 má výrazné zastoupení hned v prvním sále. Vizuálně nejvděčnější jsou bezpochyby kostýmy z uvedené pohádky. Bílou uniformu nosil například herec Josef Bek v roli vojáka Martina Kabáta a krásné šaty Alena Vránová coby princezna Dišperanda.
Josef Lada - Kostýmy z filmu Hrátky s čertem.
Z výtvarného hlediska je zajímavé sledovat, že i nepatrný ornament přenesený z plochého papíru do trojrozměrné reality má své opodstatnění. Pozoruhodné je, jak esteticky díky smysluplné barevnosti působí květina, lem na holínkách či knoflík na vojákově čapce. Je překvapivé, jak může to, co známe z placatých obrazů, získat v jiném médiu, totiž filmu, jinou plastickou identitu.
Výstava má dva velké klady. Především se zaměřila na co nejširší záběr prezentovaných děl, takže na ni může přijít celá rodina a každý si najde něco interesantního.
Druhý klad tkví v tom, že kurátoři se neomezili jen na prvoplánovou interpretaci Josefa Lady coby romantického ztvárnitele bílých a nezkažených Vánoc, ale především na kvalitního a univerzálního tvůrce.