Článek
Jste spokojen s tím, jak se kapele po patnácti letech na scéně daří?
Vše, co se za tu dobu stalo, je součástí přirozeného vývoje. Když vzpomenu na úplné začátky, během jednoho večera jsme se transformovali z tancovačkové kapely Sára v kapelu autorskou. Byli jsme nájemní muzikanti, hráli jsme od osmi hodin večer do tří do rána vše, co lidé pod pódiem chtěli slyšet. Po zhruba dvou měsících fungování jsme zjistili, že nám to vedle sebe vyhovuje a rádi bychom dělali vlastní písničky.
Šli jsme za manažerem, držitelem licence na název skupiny, a zeptali se ho, jestli má v plánu prezentovat i vlastní tvorbu. Odpověděl, že ne, a my se tedy rozhodli založit vlastní kapelu. Náš kytarista Martin Illáš tehdy řekl: Pojďme si to dělat tak, jak nás to baví, a všechno, co se povede, bude nad plán.
Teď máme na kontě několik alb, spoustu koncertů, ať už vlastních, či s většími jmény české a slovenské hudební scény, řadu videoklipů. Daří se nám, a to, kam jsme to dotáhli, je nad plán. Neměli jsme žádnou strategii.
Jak vlastně vznikl název Street69?
Úplně náhodou. Hráli jsme jako hosté slovenské kapely No Name ve Velkém Meziříčí. Věděli jsme, že se už chceme prezentovat jako svébytná skupina, ale ještě jsme neměli název. Radek Grande Navrátil, náš textař, nám řekl, že by bylo fajn vymyslet název, ve kterém bude číslovka 69, protože by se s ní graficky dobře pracovalo.
Náš kytarista Martin vymyslel, že bychom se mohli jmenovat Street69, načež Grande podotkl, že by bylo hezké, kdyby lidé říkali, že jdou na Streety. Náš název tedy vznikl při jakémsi předkoncertním rozjímání. Když pak přišel produkční a zeptal se nás, koho má na pódiu ohlásit, hrdě jsme mu sdělili naše jméno, které bylo jen pár minut staré.
Název jsme původně četli anglicky. Plánovali jsme totiž psát anglické texty. Vznikla písnička On The Road i další, ale brzy jsme si uvědomili, že naší muzice angličtina moc nesluší a já jako zpěvák nejsem ve výslovnosti dostatečně přesvědčivý. A tak jsme všechny anglické texty převedli do češtiny.
Začínali jste jako hosté skupiny No Name. S kým dalším jste pak ještě hráli?
S nadsázkou můžu říct, že jsme vlastně taková profesionální předkapela. Měli jsme to štěstí, že si nás pořadatelé koncertů zvali jako předskokany v podstatě všech významných jmen, která na naší i slovenské scéně jsou, od No Name přes Kryštof, Divokýho Billa, Desmod, Team až třeba po Mandrage. Ale nejvíc si užíváme koncerty s kapelou Rybičky 48, se kterou jsme již na třetím turné.
S touhle kapelou nám to sedlo po všech stránkách. Jsme si blízko i po té lidské. A v zákulisí by nikdo nepoznal, že tam hrají dvě kapely. Spojení funguje i po dramaturgické stránce. A možná právě proto má spolupráce několikeré pokračování.
Díky tomu, že děláme vlastní tvorbu a reakce na naše koncerty byly velmi dobré, zvali si nás potom pořadatelé i na samostatné koncerty.
Spojuje něco texty vašich písní?
První a druhé album nám otextoval Radek Grande Navrátil. Je součástí kapely, a tak psal o tom, co se v ní nebo kolem ní dělo. Pak ale přišli i další textaři a témata našich písní se rozšířila.
Natočili jste singly Iluze a Přísahám. Posunul se v nich nějak váš zvuk?
Vždycky, když jsme udělali něco nového, chtěli jsme, aby to bylo do té doby to nejlepší, co jsme po zvukové i autorské stránce natočili. Kytarista Tomáš Pacal v lednu přinesl asi deset nápadů na písničky, z nichž jsme vybrali dvě, a ty jsme začali dotvářet všichni společně. Obě skladby jsou tedy výsledkem chemie v kapele, spolupráce, společného pohledu na věc. Prezentují náš současný zvuk i rozpoložení.
Jak oslavíte patnáctiny?
Kapela vznikla 27. října 2006 a my si nakonec řekli, že výroční koncert uspořádáme letos 23. října. Při různých významných příležitostech jsme dosud měli spíš tendence prezentovat kapelu ve velkém.
Tentokrát jsme se dohodli, že si oslavy uděláme co nejblíže fanoušků. A tak odehrajeme doma v Uherském Brodu klubový koncert, na který se velice těšíme. Chceme se co nejtěsněji setkat s fanoušky i přáteli.