Článek
Nové album vydáváte šest let po tom předešlém. Proč to trvalo tak dlouho?
Vyšlo to tak přirozeně. S baskytaristou Milanem Hejdukem jsme u nás na vesnici v podstatě sousedé. Po večerech se tam s kapelou potkáváme a často při tom vznikají nové skladby. Rozhodně jsme ale na novou desku moc netlačili. Máme rodiny, kterým se věnujeme, a času je málo.
Ve které vesnici žijete?
Ve Strašicích u Rokycan. Ale říkáme jim Bubudorf. To pojmenování jsme dali i na kapelní trička a je také na Facebooku. Celkem se chytlo, dokonce ho u nás ve vesnici používá spousta lidí. V názvu ho mají i některé místní spolky, například futsalisté. Jsme prostě z Bubudorfu.
Máte tam podporu?
Myslím, že obrovskou. V Bubudorfu byla a je dobrá rocková základna, vždycky v něm fungovalo více kapel. Před lety jsme začínali se skupinou In Public Ill, která byla na scéně docela známá. Byl od nás Milan Balcar, bývalý bubeník Katapultu, jenž už ale zemřel, je od nás Míra Orcígr, který hraje v plzeňském Sifonu, a určitě bych zmínil mladou a myslím že nadějnou poppunkovou kapelu Stars Are So Far.
Lidé ze Strašic jsou zvyklí chodit na koncerty, dokonce bych řekl, že víc než lidé v okresním městě Rokycany. Přitom u náš žijí jen dva a půl tisíce lidí.
Má deska Za jinej svět… nějaký koncept?
Písničky hodně spojuje to, že většinu textů napsali naši kamarádi Honza Sovadina a Somálec. Nejsou v nich politická či sociální témata, není v nich velká revolta, jak by se od punkrockové kapely čekalo. Jsou o běžném životě, o tom, co se děje kolem nás. Kromě první písně na desce, která se jmenuje „To jak jsem se“ a je namířená proti konzumní společnosti, na desce prostě žádné tradiční punkové téma není.
Vaše texty jsou až básnivé. Je to pro vás důležité?
Snažíme se o to, aby byl v každém nějaký moment, který posluchači tím, že je zajímavý či hezký, utkví v paměti. Ne vždy se to samozřejmě povede, někdy se v tom názory naše a posluchačů rozejdou. Rozhodně se ale nad texty zamýšlíme.
Dokonce jsme se je na novém albu snažili zjednodušit, aby nebyly takříkajíc příliš hluboké. Kdo si totiž pročte texty z minulých desek, najde mezi nimi opravdu moc pěkné básně, které napsal náš kytarista a zpěvák Petr Šilhánek. Některé jsou ovšem celkem složité, řekli jsme si, že zkusíme, když fanoušci budou více rozumět a mohou si s námi i více zazpívat. Jestli se to povedlo, se uvidí.
Cítíte se být součástí punkrockové komunity, ke které vás váže váš hudební styl?
Od začátku s tím trochu bojujeme. Punková scéna nás totiž nebere moc jako pankáče. A vlastně má částečně pravdu, protože vizuálně pankáči nejsme. Nenosíme číra, nezpíváme o rebelii nebo proti policii. Duší však pankáči jsme, i když pro nás je punk trochu něco jiného, spíš svobodný přístup k životu, tolerance apod.
Celé roky hrajeme především na punkových akcích a festivalech. Hráli jsme ale i na Trutnově, na Rock for People či jsme dlouho jezdili na dříve vyhlášený undergroundový Magor fest do Prostředního Vydří k Magorovi na jeho statek. Cítím, že jsme obecně respektovaní, a jestli se nám povedlo oslovit i publikum, které na punkové koncerty nechodí, je to jedině dobře.
Nepřekáží vám v oslovování posluchačů z jiných žánrů třeba váš název Sex Deviants?
Vadí i nevadí. Když jsme před pětadvaceti lety začínali, chtěli jsme mít název, kterým zaujmeme, upoutáme pozornost. Byli jsme mladí a pojmenovat se Sex Deviants nám přišlo dobré.
Několikrát se nám však potom stalo, že pro nás byl překážkou. Třeba pro mainstreamová média je v podstatě nepřijatelný, připadá jim ošklivý. A tak jsme párkrát přemýšleli o změně. Nikdy jsme ji ale neudělali.
Teď už jsme nad věcí. Je na každém, jestli náš název dokáže překousnout, jít přes něj a zkusí si naši hudbu poslechnout.
Klip skupiny Sex Deviants ke skladbě Tak jak jsem seVideo: archiv kapely
K novému albu jste vydali dva videoklipy. Budete v tom pokračovat?
V době loňského jarního lockdownu jsme si natočili videoklip k písničce Ten rock’n’roll. Záběry pro něj jsme točili každý zvlášť a náš kytarista Petr Šilhánek je potom sestřihal a vznikl docela zajímavý klip. V prosinci jsme pak vydali oficiální video k písni „To jak jsem se“.
Máme v plánu udělat další, protože si myslíme, že v dnešní době je důležité mít k písničce obrázky. Mladá generace si většinou pouští skladby s klipy, takže bychom rádi natočili postupně videa na všechny písně z nového alba. To nejbližší chceme zveřejnit v březnu nebo dubnu.