Článek
Psaní pohádek pro děti je optimistická tvorba. Jak se vám dařilo soustředit se na psaní v tomto chmurném čase?
Když víte, že má práce smysl, moc o tom nepřemýšlíte. Děti právě v tomto čase potřebují víc než kdy jindy optimistické a veselé příběhy. Proto jsem v době lockdownu stáhla z prodeje své dvě pohádkové knížky pro začínající čtenáře a věnovala je dětem, aby si doma čtení procvičovaly.
Dva tisíce knížek se rozletěly do všech koutů republiky. Zamířily nejen do škol, ale také do dětských domovů, klokánku, nemocnic. Knížky dostaly i děti, které se přihlásily do soutěže o budoucího spisovatele, kterou jsme vymyslely s kamarádkou Halinou Trskovou, ředitelkou Pojišťovny VZP. To pak zase nám děti posílaly knížky, které vytvořily. Sešla se jich více než stovka. Byly to často dobré nápady, a to nejen literární, ale i výtvarné.
Každou další knížku pro děti se snažím zpestřit nějakým novým nápadem. Poslední knížku Pohádky z louky, která nedávno vyšla, jsem doplnila písničkami. Mé texty zhudebnil skladatel Petr Drešer a knihu obohatila krásnými ilustracemi Edita Plicková.
Ale vy nezapomínáte ani na dospělé, že?
Pro dospělé čtenáře píšu především humorné povídky. Teď se nějak vytrácí radost z našich životů, ale úsměv k životu přece patří. S úsměvem jde všechno líp.
Psát lyrické básně je něco jiného než realistické vedení vlastního knižního vydavatelství. Jde to stále dohromady?
Je to čím dál složitější. Knížky se ale ke čtenářům nějak dostat musí. Dělím si tedy čas na vydavatelství a na tvorbu. Hádejte, kterou práci dělám raději?
Píšete nové věci i pro rozhlas?
Mé rozhlasové pohádky namlouvali vynikající herci, třeba Eduard Cupák, Vlastimil Brodský, Dana Medřická, Naďa Konvalinková a mnoho dalších. Postupně se staly součástí zlatého fondu tehdy ještě Československého rozhlasu. Jsem ráda, že se dodnes vysílají. Pokud nastane příležitost napsat nové, ráda tak učiním.