Hlavní obsah

Spisovatel Ondrej Štefánik: V Česku se cítím víc anonymně

Právo, Miroslav Zelinský

Jedním z výrazných slovenských autorů, kteří se zúčastnili letošního festivalu Měsíc autorského čtení, je Ondrej Štefánik. Knižně debutoval v roce 2011 sbírkou povídek Pštrosí muž. Jeho román Bezprsté město (2012) se dostal do finální desítky prestižní slovenské literární soutěže Anasoft litera 2013. S románem Paula se stal laureátem Anasoft litera 2017.

Foto: archiv Měsíce autorské čtení

Ondrej Štefánik (1978) je nejenom spisovatel, ale také copywriter, který za práci v reklamě získal mnoho ocenění.

Článek

Máte za sebou tři knihy, všechny vstřícně přijaté kritikou. Jak vnímáte tuto zpětnou vazbu?

Skrze kritiku, pozitivní i negativní, se člověk leccos dozví o svých literárních záměrech. Ale byly i útočné ohlasy. Družinářka mé dcery si vzala můj román na dovolenou do Chorvatska a pokazil jsem jí pobyt. Měla s sebou jen tu jednu knihu, která prý neměla uzavřený příběh, takže neměla konec. Knihy musejí končit vyvrcholením, tak, jako musejí končit dovolené návratem do práce.

A co ocenění? S Bezprstým mestom ve finálové desítce, s Paulou už přímo Anasoft Litera.

Na oceněních je náročné jejich přebírání. Musíte něco říct do mikrofonu.

Slovenská literatura je plná copywriterů (lidí píšící reklamní texty a slogany – pozn. red.). Jistě jde o různé typy psaní. V čem je největší odlišnost?

Společné to má asi jen program Word. Zásadní rozdíl je v tom, že literaturu si zadáváš sám a reklamu ti zadává někdo jiný. V reklamě víš, pro koho píšeš, v literatuře je čtenář abstraktní entita. Copywriting člověka vyškolí k disciplíně, psát, i když se mu nechce, vyjadřovat se stručně a jednoznačně. Je to boj proti grafomanii a mnohovýznamovosti, což může být v próze na škodu.

Reklama tě naučí psát rychle, velmi rychle artikulovat myšlenky a potom je bez pocitu ztráty likvidovat, i když netuším, jestli je mi tato zručnost nápomocná v próze. V próze mám obrovské pokušení napsat jednu větu na tři strany jako oddech od práce a nenabízet v dlouhých větách spotřebiteli žádné výhody.

Dalo by se říct, že to je rozdíl mezi povinností psát a chutí, vnitřní nutností k psaní?

Občas se z povinnosti stane zábava, dokonce seberealizace, i když k tomu nevedlo vnitřní nutkání, ale úplně jiná motivace. Potom je to fajn. Čím menší je rozdíl mezi chutí a povinností, tím lépe. Myslím, že seberealizace je povinnost. Člověk je povinný vydělávat, milovat, krmit domácí zvířata a realizovat se. Kromě vydělávání peněz vše ostatní pochází z vnitřního nutkání. Aspoň u mě.

Měsíce autorského čtení jste se už účastnil. Přijel jste tentokrát v jiné pozici?

Přijel jsem s tím, že jsem dlouho nic nevydal. Člověk z minulosti. Minulost je to, co se dělo, vidělo, kupovalo, sdílelo, produkovalo a četlo před dvěma lety. To jsem se dozvěděl od dcery. Je katolička, nelže.

Je pro vás čtení nahlas před posluchači výzvou?

Raději mám diskuse než čtení. Nerad čtu nahlas, ale pokaždé to udělám.

Jsou nějaké rozdíly mezi českým a slovenským publikem?

Na Slovensku se mě často ptají na práci v reklamě, v Česku vůbec. V Česku se cítím víc anonymně, ne jako bratranec celého publika.

Jaký jste čtenář?

Mám rád debuty. Neohrabané, přirozené, rozumné, zábavné a upřímné, kdy autorovi vesmír leží u nohou nebo se plánuje zabít. Mám rád i etablovanou, odmakanou literaturu, důslednou, trpělivou, velké romány, u kterých si řeknu, že chci s autorem podebatovat u piva, zeptat se ho, kde vzal čas na psaní. Zajímá mě pozorovací talent autorů, někdy více než příběh. Bonmoty, pozorování, věty, které nebyly omílány už miliónkrát.

Potěší mě, když vidím, že autor má něco prožité, když to není kopírka, a i těžký text je napsán s lehkostí. Když autor má svou literární ambici pevně v rukách, více než ona jeho. Literatura je pro mě inspirací. Kdybych nečetl, tak bych nepsal.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Výběr článků

Načítám