Hlavní obsah

Sopranistka Olga Jelínková: Němci opatření zpočátku podcenili

Právo, Radmila Hrdinová

Česká sopranistka Olga Jelínková jako jedna z mála ve svém oboru získala prestižní angažmá za hranicemi. Od sezony 2018/19 je sólistkou operního souboru Saarländisches Staatstheater v německém Saarbrückenu, kde zpívá přední role ve světovém repertoáru. V Saarbrückenu tráví i vynucenou koronavirovou izolaci.

Foto: Radek Cihla

Olga Jelínková se těší na návrat na operní jeviště.

Článek

„Po mém posledním hostování v Královně noci z Mozartovy Kouzelné flétny v Chemnitzu začátkem března jsem se necítila dobře a podle příznaků si zpětně myslím, že jsem prodělala lehčí formu nemoci covid-19, aniž jsme to s rodinou řešili. Vrátili jsme se do Saarbrückenu, ale já do divadla už nenastoupila a po uzavření divadel 27. března jsem plynule přešla do vynucené izolace,“ vzpomíná.

Na rozdíl od České republiky brali Němci zpočátku situaci tak trochu na lehkou váhu. Alespoň v Sársku, kde Jelínková působí, to tak delší dobu vypadalo.

„Když jsem vyšla s rouškou na ulici, lidé se mi posmívali. Hrozně mě to štvalo, neměla jsem s kým své obavy sdílet, až na našeho italského asistenta režie, který se svou maminkou od počátku neúnavně šil hromady roušek. Kolega z divadla mě zarputile přesvědčoval, že tu žádná pandemie není a že nás omezujícími opatřeními jen chtějí připravit o demokracii. Ale já jsem měla v té době už informace z Itálie i Česka a nedala jsem se zviklat,“ říká umělkyně.

Sopranistka Miroslava Časarová: Mámy teď mají největší záhul

Kultura

„Dneska chodím bez roušky, kterou v Saarbrückenu člověk dlouho zahlédl pouze zcela výjimečně, a to jen v obchodech, lékárnách a podobně. Teprve od pondělí 27. dubna jsou povinné při nákupech a v MHD,“ vysvětluje sopranistka. Se smíšenými pocity a leckdy i nedůvěrou sleduje zprávy v českých a německých médiích. Informace jsou podle ní dost často protichůdné, není snadné se v nich vyznat a správně vybrat ty důvěryhodné.

„Měla jsem před sebou nádherné role, Woglindu ve Wagnerově Zlatu Rýna, Katju ve Weinbergově Pasažérce a Lejlu v Bizetových Lovcích perel. Premiéry měly být v květnu a červnu, ale samozřejmě se neuskuteční. Navíc od nové sezony přecházím do angažmá v Saské opeře v Lipsku, ve které jsem měla zahájit svou milovanou Královnou noci, ale inscenace také odpadne,“ lituje Jelínková.

Pomáhá s češtinou

S kolegyní z divadla Judith Braunovou v rámci online projektů Stay at Home v době koronavirové pauzy nahrály video, na němž zpívají Prsten a A já ti uplynu z Dvořákových Moravských dvojzpěvů. A první dokonce česky.

„Moravských dvojzpěvů jsme nahrály třináct, celý Dvořákův opus 32, ale česky jen tento jediný, ostatní v němčině,“ uvádí.

Čeština dělá jejím kolegům vrásky, čemuž se při její složitosti nelze divit. „Momentálně pomáhám australské kolegyni s výslovností Dvořákovy Rusalky. Ona mi na oplátku zkoriguje mou kulhající anglickou výslovnost,“ tvrdí Jelínková.

Natočila i písňový cyklus Arnolda Schönberga Vier Lieder Op.2 a zcela čerstvý písňový cyklus mladého amerického skladatele, klavíristy a dirigenta Nathana Blaira, který působí v saarbrückenské opeře. Tamní operní soubor má výrazně mezinárodní obsazení sólistů.

„Někteří se stačili vrátit domů, ale teď nemohou zpátky. A opera se bez nich neobejde,“ konstatuje Jelínková.

Po finanční stránce na tom není tak zle. „Ještě před pár lety jsem byla samoživitelka na volné noze. To by dnes bylo špatné. V mém současném angažmá nám šedesát procent mzdy vyplácí stát a třicet divadlo v rámci takzvané kurzarbeit, takže je o nás postaráno,“ pochvaluje si.

Divadlo jí ale chybí. V Saarbrückenu plánují otevřít sezonu až v září, pro dvě stě diváků, bez orchestru a sborů, jen s klavírem. Jak to bude v Lipsku, zatím neví. Navíc ji v nejbližší době s manželem i dcerou čeká stěhování zpět do Prahy, odkud to nebude mít do Lipska daleko. Jak to ale bude se stěhováním, není zatím tak úplně jasné. Jen to, že je po návratu nejspíš čeká karanténa.

Jen ve zpěvu hledejme úlevu. Na jevišti Státní opery se bude hrát

Kultura

„Eliška se vrátí do české školy. V Německu se účastní paralelně českého i německého online vyučování. Je to pro ni dost náročné, ale zvládá vše obdivuhodně. Měla dělat přijímací zkoušky na víceleté gymnázium, ale v důsledku přerušení výuky se bude muset doma vrátit na základní školu. Pro manžela, který je spisovatel, knižní korektor a redaktor, se toho tak moc nezmění. Jen to, že v Saarbrückenu psal venku pod třešní nebo ve sklepě, aby měl od nás klid. Takže ponorka se zatím nekonala, jen z toho pořádně nastydl,“ uzavírá s úsměvem.

Sopranistka se už těší na zahajovací představení Verdiho La traviaty v lipské opeře, v němž bude zpívat svou další oblíbenou roli, Violettu Valéry.

Související témata:

Výběr článků

Načítám