Článek
Díla z této akce mají ale i mezinárodní rozměr. (Des) Brotamentos od Catiuscia Bordina Dotto najdou milovníci umění v brazilské Santa Marii, Bridges od Nanda Álvareze zase v čínské provincii Gansu. Z malého festivalu v zemi ve středu Evropy se stala velká akce, která se začíná rozpínat takřka do celého světa.
„Umění je médium, na němž se lze i v těchto nelehkých dobách potkávat. V současnosti s námi spolupracují i další partneři po celém světě. Na výtvarná díla tak můžete narazit třeba v Uruguayi nebo Íránu,“ říká ředitel festivalu a podporovatel umění Ondřej Škarka, který pomáhá projekt zavést do dalších částí světa.
Na uměleckých trasách Sculpture Line v Česku uvidí lidé díla sochařů Jaroslava Róny, Václava Fialy, Alexandry Koláčkové, Stefana Milkova, Kurta Gebauera, Lukáše Rittsteina nebo Jiřího Davida. A nebudou tam jen nové artefakty vytvořené pro letošní akci, ale také ty, které každodenní život již delší dobu zpříjemňují.
Stéla Alexandry Koláčkové už stojí před Tančícím domem v Praze.
„Sculpture Line nikdy nešlo a nejde o senzaci. Vytváříme dlouhodobý a sociálně ukotvený umělecký projekt, solidní značku. Máme chuť posilovat naši pozici na české i evropské umělecké mapě, rozvíjet kreativní potenciál tvůrců a vytvářet interakci, ale také dávat možnost pro jiné projekty ve veřejném prostoru,“ říká kurátor původně jen českého festivalu Martin Dostál.
Letos kromě Prahy míří skulptury, jež mají zpříjemnit veřejný prostor, také do Dolních Břežan, Ostravy, Plzně, Liberce, Olomouce, Pardubic, Broumova, Vratislav nad Nisou a nově i do Ústí nad Orlicí či Rýmařova. Festival posiluje svoji spolupráci také v zahraničí, mimo jiné na přehlídce Nord Art 2021 v Německu či v italských Benátkách.
Silné příběhy
Festival dá letos opět příležitost vzniku soch pro konkrétní místa. Například Jiří David chystá pro prostor náplavky objekt s názvem -273,15 °C, tedy absolutní nula, který by měl inspirovat k úvahám o budoucnosti a smysluplnosti umění.
Hravější, barevnější a veselejší polohu pak představují díla Alexandry Koláčkové. Její Stéla již těší kolemjdoucí u Tančícího domu v Praze a Dvě ruce si chystá pro Ústí nad Orlicí.
I tyto nohy jsou od 5. června na mezinárodní přehlídce současného umění NordArt v německém Büdelsdorfu.
Za mnoha sochami i jejich autory stojí silné příběhy. Ten se váže i k Věži pro Jana Palacha, která bude umístěna na smíchovské straně vltavského nábřeží. Jejím autorem je Václav Fiala.
„Začal jsem na soše pracovat 19. ledna 2019, v čase padesátého výročí Palachova sebeobětování. V rádiu událost vzpomínali ze všech možných úhlů, a tak prostě nebylo možné dělat nic jiného,” řekl.
Socha se pak stala klíčovým elementem česko-slovenské výstavy Celebrating 30 Years of Freedom, která připomněla výročí naší svobody v rámci projektu Sculpture by the Sea v australském Sydney. Posléze putovala na molo do Perthu.
Virus sochy nezastavil
V loňském roce se díky výzvě Virus sochy nezastaví festival významně rozrostl i za hranice České republiky, do patnácti zemí na třech kontinentech. Mimo jiné do Německa, Velké Británie, Rakouska, Švýcarska, Polska, Lucemburska, Belgie, Itálie, Španělska, Číny nebo Brazílie.
„Navzdory pro umění nepříznivým okolnostem se nám zásadním způsobem podařilo rozšířit spolupráci se zahraničím. V Giardini della Marinaressa v italských Benátkách se pod hlavičkou Sculpture Line objevila díla Jaroslava Róny a Stefana Milkova,“ dodává ředitel festivalu Škarka.
Sochu Lvice od Jaroslava Róny potkávali lidé v Benátkách.
Letos pak díky festivalu Sculpture Line probíhá dosud největší prezentace českých sochařů na mezinárodní přehlídce současného umění NordArt v německém Büdelsdorfu. Koná se od 5. června a představují se na ní například Kurt Gebauer, Stefan Milkov, Jaroslav Róna a Lukáš Rais.
Přínos pro kultivaci veřejného prostoru festival Sculpture Line prokázal během svého šestiletého působení. Potvrdilo se to i v době celosvětové pandemie koronaviru.
„Komplikovaná situace, kterou prožíváme všichni bez rozdílu od jara loňského roku, přinesla možnost podívat se na veřejný prostor novýma očima. Byl náhle přirozenější a klidný,“ říká umělecký garant festivalu Jaroslav Róna.
Ctí genius loci
Festival Sculpture Line vznikl před sedmi lety v České republice. Za cíl si prostřednictvím instalací do veřejného prostoru klade rozšiřovat kulturní a umělecký potenciál dané lokality. Chce přiblížit současné umění všem bez rozdílu a napomoci socializovat veřejný prostor, staví ale na citlivém pochopení historických souvislostí a génia loci.
Umělecká díla navazují přímý kontakt s kolemjdoucími, působí na jejich emoce, a tak posouvají kvalitu života obyvatel měst i jejich návštěvníků. Festival se nesoustředí jen na centra a frekventovaná místa, mezi jeho cíle patří instalace děl mimo hlavní tepny, kde umožňují vytvořit nové optické dominanty a oživit i méně známá místa.
První ročník proběhl v Praze v roce 2015 a iniciovali jej sami umělci, kteří cítili přirozenou potřebu svá díla vytrhnout z víceméně sterilního prostředí galerie a nabídnout je širokému publiku.
V uplynulých ročnících festivalu zaujala v Praze například pětimetrová socha bronzového opičáka s názvem King Kong Balls francouzského umělce Denise Defrancesca či klíčová socha Jiřího Davida Revoluce vytvořená z osmdesáti tisíců klíčů, která byla nainstalovaná v zámeckém parku v Mikulově.
Pozornost vzbudili Průzkumníci či obří Chobotnice vznášející se na hladině Vltavy nebo instalace významného současného britského sochaře, držitele Turnerovy ceny, Tonyho Cragga na náměstí Republiky. Wooden Cloud německého sochaře Martina Steinerta se stal loni součástí Památníku ticha v pražských Bubnech.
Za sedmým ročníkem českého festivalu Sculpture Line, jenž původně vznikl v Česku, stojí společnost Art Lines a její představitel Ondřej Škarka. Společnost se věnuje aktivní podpoře žijících autorů a současnému výtvarnému umění v oblastech malby, sochy a ateliérového skladu.