Článek
Město kamenné krásy nemá díla tvůrců z celého světa kam postavit. Dvojice sochařských parků je plná. Sochy, jež není kam umístit, leží bez užitku složené na zemi jako skládka stavebního kamene. „Doposud takto skončilo, řekněme v přírodním depozitu, dvanáct soch a brzy přibudou další čtyři. Nejsme výrobna soch, nýbrž sympozium, s nímž takto nelze pokračovat,“ konstatoval dlouholetý pořadatel červencové akce Jan Pospíšil.
Neúcta k dílům
Neúcta k uměleckým dílům bere dech organizátorům nejstaršího mítinku sochařů na světě a znervózňuje samotné tvůrce. Sochaři přijíždějí do Hořic s vidinou umístění sochy v unikátní přírodní galerii. Monumenty tesané do pískovce dohromady tvoří originální krajinotvorný prvek. „Nikde jinde nevznikají podobné sochařské parky. Mít tam svoji sochu představuje prestižní záležitost, proto zájem o sympozium neupadá. Letos se přihlásilo na 360 sochařů, z nichž jsme mohli vybrat pouhých pět,“ říká Pospíšil. „Bojujeme s úředními lejstry, které se množí geometrickou řadou. Úředníci se domnívají, že místo v sochařských parcích by ještě bylo. Sochy ale nelze poskládat jako pomníky na hřbitově,“ doplnil Pospíšilův kolega Martin Samohrd.
Regule sympozia nedovolují umístit sochy v majetku města po Hořicích a okolí ani skulptury, jichž sochaři doposud vytvořili na dvě stovky, prodat. Sympozium postrádá komerci a sochařské výtvory nekončí na honosných zahradách zbohatlíků. „Řada sochařských dílen se pořádá jenom kvůli tomu,“ podotkl Pospíšil.
Díla vzniklá na posledních hořických sympoziích se povětšinou představila veřejnosti pouze v Hradci Králové na Nábřeží sochařů, jediném místě na světě, kde se pravidelně obměňuje galerie sochařských monumentů ve veřejném prostoru. Sochy po dvou letech na břehu Labe čekala cesta do hořického přírodního skladu.
Místa nejsou
Důstojné místo pro odložené sochy hledá město marně. Pozemky vhodné pro sochařské parky nabízejí vlastníci za přemrštěnou cenu. „Město zůstává sympoziu nakloněno. Pozemky nejsou k mání. Musíme najít nějakou novou formu sympozia,“ reagoval hořický starosta Aleš Svoboda (nezávislý), podle něhož konec sympozia nezpůsobila jenom úřednická lejstra a chybějící prostor pro umístění soch.
„Organizátoři sympozia, proti němuž nic nemám, příliš nekomunikují,“ doplnil Svoboda, jenž léta neřešený problém, kam se sochami, zdědil po předchůdcích v čele radnice.
Sympozium inspirované sochařskou legendou Rakušanem Karlem Prantlem, jenž v době sovětské invaze do Maďarska v roce 1956 zorganizoval na rakousko-maďarských hranicích protestní mítink sochařů, mělo poprvé namále v roce 2000. Renesance se dočkalo do dvou let.