Článek
V některých zemích stihli zorganizovat retrospektivní přehlídky Felliniho filmů už počátkem roku, u příležitosti aktuálního data režisérova výročí. Tedy dřív, než začalo celosvětově řádit opatření proti nákaze.
Mimochodem Fellini se narodil v lednu 1920 v Rimini, ve městě proslulém jako cíl organizovaných koupacích zájezdů k italskému pobřeží Jadranu.
Ve filmovém klubu v hlavním městě Lucemburska se retrospektiva naopak rozjela pozdě, začátkem října. Stejně na jedničku jako za dob nazývaných „socialismus“ zato bodovalo Maďarsko. V červenci, kdy vládne okurková sezona, letos umocněná bubákem koronaviru, měla Budapešť výhrůžky nákazou, jak se říká, na háku.
Na režisérovu počest uspořádala v plenéru na dunajském Markétině ostrově koncert z děl Nina Roty, tvůrce hudby k Felliniho filmům. Maďarská revue Papageno u té příležitosti označila Felliniho za „smutného klauna“. Uvedla, že měl nejradši, když mu říkali režisér-malíř.
Začínal jako karikaturista pro satirickou revui. Výtvarné nadání pak zúročil ve výběru herců: Donald Sutherland jako Casanova zesměšňující kopulační pohyby, Anthony Quinn jako arogantní a současně přecitlivělý svalovec v raném snímku Silnice, dědeček ve filmu Amarcord, který prdí opřen o opěradlo židle poté, co si přišel chlap stěžovat, že mu jeho vnuci počurali v biografu z balkonu frajerský klobouk.
Také kráska Anita Ekbergová, kterou ve filmu Sladký život prohání po ochozu chrámu svatého Petra ve Vatikáně nadržený Mastroianni. Švédská sexbomba ho namísto erotického zážitku posílá pro mléko pro hladového opuštěného kocourka.
Milan Kundera má v pařížském bytě vedle sošky od přítele Vladimíra Preclíka malbu, kterou mu osobně věnoval Federico Fellini. Stejně jako Fellini je i Kundera milovníkem Pabla Picassa. Obálku francouzského vydání nejnovějšího románu Slavnost bezvýznamnosti si autor vyzdobil vlastní kresbou připomínající Picassa. Veselejší, než je smutně hnědá barva obálek z nakladatelství Atlantis.
Francouzský časopis L’OrientLe Jour se zeptal: „Jaká je vlastně vazba tvůrce filmu Silnice k tvůrci slavného obrazu Slečny z Avignonu?“ V souvislosti s výstavou k letošnímu výročí v pařížském filmovém klubu Cinematheque française píše: „Fellini s Picassem, který byl o čtyřicet let starší, se osobně nikdy nepotkali. Zdá se, že setkání obou umělců se odehrálo ve snu.“
První Felliniho sen prý stojí u zrodu filmu Osm a půl. Druhý sen měl být impulzem k filmu Satyricon. Třetí prý v režisérovi evokoval vznik filmu Město žen. Fellini prohlásil: „Vizionář je jediným pravým realistou.“ A také: „Lež je vždycky zajímavější než pravda.“