Slovenský zpěvák Martin Harich: V Americe pracuju na hudbě k muzikálu

Ano, byl. Vždycky jsem chtěl psát hudbu pro divadelní představení. Doma se mi to nepovedlo, ale příležitost jsem dostal ve Spojených státech. Řekl jsem si, že do toho půjdu, a už dva roky pracuju na hudbě a libretu k vánočnímu muzikálu Christmas Carol. Vzniká na motivy knihy Charlese Dickense a uveden bude v divadle Yorktown Stage v New Yorku.

Premiéra měla být už loni v prosinci, jenže úřadoval covid, a tak se přesunula. Doufám, že ho letos žádná třetí vlna pandemie neodsune.

V Americe je Christmas Carol velice populární, přirovnal bych to k popularitě filmu Tři oříšky pro Popelku u nás. Produkční tým, se kterým pracuju, připravuje novou verzi muzikálu. Jeho základ tvoří jednotlivé písničky.

Je to pro mě nové, zajímavé a dává mi to další zkušenosti. Hodně jsem se proto na tu práci připravoval. Vrátil jsem se například k hudební teorii, protože psaní hudby pro muzikál má svá pravidla.

V Americe jsou ale obecně otevřeni novým věcem. Pokud tedy do muzikálu přinesu nějakou autorskou novinku a odůvodním si ji, většinou se setká s pochopením. Snažím se řídit hlavně srdcem.

V muzikálech se většinou některé hudební motivy v obměnách a na různých místech opakují. Jejich melodie se dílem prolíná. Já to však pojal písničkově.

Napsal jsem ústřední motiv, kolem kterého se takříkajíc točím, ale samotné písně jsou žánrově mnohem košatější, než je obvyklé. Dotýkám se různých stylů, využívám prvky hip hopu, popu, hard rocku, v některých momentech jdu až ke klasické hudbě. Bude to velmi pestré.

Protože pandemie mou práci na muzikálu kvůli odložené premiéře protáhla o skoro sto procent času, spousta hudebních nápadů mi v hlavě dozrála. V muzice platí dvojnásob, že některé věci chtějí čas.

Bude to asi znít jako klišé, ale cítím se dost svobodný. Jestli mi v ní něco chybí, pak je to evropská a česká i slovenská historie. V Americe je všechno docela nové, historie země není tak hluboká.

Relativně dost cestuju po světě a jedna z prvních věcí, které jsem se naučil, bylo neporovnávat mezi sebou kultury. Vždy se snažím nasát z kultury země, ve které jsem, to, co se mi nejvíc líbí a nejvíce mě oslovuje. To dělám i v Americe. Samozřejmě také vidím, že ani ona není dokonalá a že jsou věci, v nichž jsme v Evropě daleko před ní.

Z mého pohledu především v ekologii. V tom je náš kontinent několik kroků napřed.

Celý projekt Christmas Carol začal vznikat tak, že jsme před třemi lety s bubeníkem z mé kapely Matějem Smutným přiletěli takříkajíc nablind do Ameriky, půjčili si staré auto a měsíc cestovali po východním pobřeží. Kromě toho, že nás oslovila jedna slečna s tím, abychom jí přiletěli přes půl zeměkoule zahrát na svatbu, udělali jsme si z té cesty malé turné. Hráli jsme v lokálních barech a klubech, ve kterých je skvělá atmosféra.

Asi rok nato jsme se do Ameriky vrátili a zorganizovali si v New Yorku vlastní koncert. Přišli lidé, hráli jsme své skladby a bylo to příjemné. Potom jsme to ještě zopakovali. Jestliže pro nás Evropany je cokoli americké zajímavé a exotické, ve vztahu Američanů k Evropě to funguje ještě víc. Velice milují evropskou hudbu i kulturu.

Napsal. Myslím si dokonce, že je to naprosto přirozená věc, děje se to automaticky. Například můj singl Simple Song, který vyšel letos v březnu, je velmi ovlivněn americkou hudbou. Když člověk nasává atmosféru přes muziku a snaží se ji vnímat všude, kde je, což je můj případ, tvoří často pod vlivem daného místa.

Byl to takový povinný nucený výlet. Schengenský prostor je pro Spojené státy stále zavřený, tím pádem není možné létat ze zemí Evropské unie přímo do Ameriky. Protože ale musím pracovat na muzikálu, pokaždé když letím do Ameriky, jsem povinen strávit dva týdny mimo schengenský prostor.

Dominikánská republika, kde vznikl videoklip k písni Blue, byla jedním z těch míst. Po dobu pobytu tam jsem psal, skládal a také jsme natočili záběry pro videoklip k písničce Blue.

Mimochodem loni jsem byl dva týdny před příletem do Ameriky na Bermudách a letos jsem strávil stejný čas v Bukurešti. Ty pobyty beru jako předehru před Amerikou.

Hudba je hotová, vše je napsané v notách. Momentálně vypadá má práce tak, že spolu s dalšími tvůrci vybírám představitele jednotlivých rolí. Protože covid neumožňuje dělat castingy, probíhá to online.

Lidé nám posílají nahrávky s písněmi z muzikálu a my se snažíme vybrat ty nejlepší. S nimi se pak setkám v místnosti, kde mám klavír a malé domácí studio, a hledáme už konkrétní zpěváky i jejich alternace.

Pokud nám covid nepřekazí plány, měla by se premiéra muzikálu odehrát 26. listopadu. V plánu jsou nejprve tři víkendová představení a potom další během celého prosince.

Nebudu. Hraní v muzikálech jsem si vyzkoušel v Čechách i na Slovensku. Moc mě to bavilo, rád jsem na vlastní kůži poznal náročnost té práce. Cítím však, že být muzikálovým hercem není cesta pro mě.

Chtěl jsem napsat hudbu pro divadelní představení, a to se mi splnilo. Teď se chci zase naplno věnovat své tvorbě.

Může se vám hodit na Zboží.cz: