Skupina Malina Brothers: Založili jsme styl barokgrass

Luboš Malina: V roce 1982 jsme se o vánočních svátcích poprvé sešli a zahráli si v hospůdce v Pekelském údolí u Náchoda, odkud pocházíme. Tenkrát jsme tam šli jen s bráchou Pavlem, naším tátou a několika dalšími kamarády. V následujících letech se přidali i další muzikanti a vznikla z toho tradice. Dodnes se setkáváme na stejném místě vždy 25. prosince.

Právě tam nás asi před dvanácti lety začali kamarádi přesvědčovat, abychom udělali koncert jako kapela. Bránil jsem se tomu, protože já hraju s Robertem Křesťanem ve Druhé trávě, Pavel hrál se Žalmanem, Pepa ve skupině Cop a Pavel Peroutka ve Spirituál kvintetu.

Ve všech těch kapelách jsme byli řadoví členové a já si nedokázal představit, že z nás budou tahouni. Nakonec jsme se nechali přesvědčit a v roce 2010 jsme vystoupili na festivalu Zlaté slunce v Hronově. Přišlo se na nás tehdy podívat hodně lidí, všechno mezi námi fungovalo, jako kapela jsme se cítili skvěle, a tak se od té doby takto prezentujeme.

Luboš Malina: Původně jsme měli pracovní název podle Pekelského údolí a toho, jak jsme se cítili. Říkali jsme si Peklo. Za několik měsíců už jsme si vybrali název Malina Brothers.

Upřímně říkám, že jsem nikdy předtím takovou kapelu neplánoval. Dnes jsem za ni samozřejmě rád, ale vzpomínám si, že při prvním vystoupení jsem byl celý nesvůj a v roli sólového zpěváka jsem se necítil dobře. Takovou ambici jsem prostě neměl.

Pavel Peroutka: Neklademe si žádné mantinely. Děláme to, co se nám líbí a co nás baví. Odmalička jsme hráli folk, trampskou muziku, bluegrass, country i vážnou hudbu a v našem repertoáru se to všechno přirozeným způsobem setkává.

Josef Malina: Já ten pocit začal mít v roce 2013, kdy jsme natáčeli první desku Rychlejší koně. Byl to náš vůbec první opravdový projekt. Vybírali jsme repertoár, organizovali nahrávání a mířili k jasnému cíli, vydání alba. To byl pro mě zlom.

Luboš Malina: S Charliem jsem se seznámil už před mnoha lety na festivalu Jamboree ve Strakonicích. Potom jsem ho pozval na album Wabiho Daňka, které jsem produkoval, a tím začala Charlieho spolupráce s Druhou trávou.

Společné album s Malina Brothers je z poloviny složené z našich písniček a z poloviny z jeho. Dokonce pro ně napsal skladbu Rose Of Killarney, která je sice instrumentální, ale velice úspěšná.

Pavel Malina: Pro mě byla celá spolupráce s Charliem McCoyem splněním amerického snu. Od dětství jsem poslouchal jeho nahrávky a to, že jsme se setkali, zahráli si u nás na zahradě a natočili spolu album, mi přijde naprosto úžasné. Přál bych každému muzikantovi, aby se setkal se svým idolem a zahrál si s ním.

Pavel Malina: Když jsem ho jednou vezl na letiště, ptal jsem se, na kolika deskách hrál. Velkou část svého života byl totiž studiový hráč v Nashvillu. Točil s Bobem Dylanem, Elvisem Presleyem, Johnnym Cashem, Ringem Starrem, Krisem Kristoffersonem a dalšími. Řekl mi, že nahrává od roku 1961 a nikdy to nepočítal, ale jeho souputník, pianista Lloyd Cramer, si všechny své spolupráce a nahrávání zapisoval a měl za sebou asi patnáct tisíc účastí na albech. Tím pádem se prý Charlie podílel asi na dvanácti tisících albech. To je pro mě naprosto nepředstavitelné číslo.

Luboš Malina: V době, kdy byl hostem na turné Druhé trávy, jsme vystupovali kdesi v severních Čechách. Pořadatel koncertu neudělal žádnou propagaci a přišlo jen asi čtyřicet lidí. Byl jsem z toho zdrcený, před Charliem jsem se za tak nízkou návštěvu styděl. On si toho všimnul a zeptal se mě, co se děje. Když jsem mu to řekl, odpověděl, že ho nezajímají lidé, kteří nepřišli, ale bude hrát pro ty, kteří jsou v sále. Je to úžasná filozofie, protože mnoho muzikantů má tendenci se hroutit, když přijde málo lidí.

Pavel Malina: Takže když jsme byli loni ve Státech ve Wisconsinu a hráli jsme v klubu jen pro asi tři diváky, nezhroutili jsme se z toho. Hráli jsme přece pro ty, kteří přišli.

Luboš Malina: Byl to náš rekord, nikdy jsme na koncertě neměli tak málo lidí. S Druhou trávou se nám ale v USA jednou stalo, že nepřišel nikdo. Majitel klubu neudělal propagaci, my jsme přijeli, rozbalili nástroje, a když bylo jasné, že nikdo nedorazí, zase jsme je sbalili a odjeli. Ještě nám dali večeři.

Luboš Malina: S Káťou spolupracuju už od roku 2002, natočili jsme spolu spoustu muziky. Jako Malina Brothers jsme si s ní poprvé zahráli na festivalu Slunce ve Strážnici a všem se nám to líbilo. Na to konto jsme se dohodli, že nahrajeme celou desku.

Káťa nám říkala, že ji to s námi moc baví, protože je jí s námi dobře. A my ten pocit máme také. V našem spojení je velmi důležité lidské souznění, a samozřejmě i muzika. Bude naším hostem na koncertu v pražské Hybernii 27. února.

Josef Malina: Použijeme na něm v rámci vizuálního ztvárnění scény Lubošovu grafiku Mustangové u Little Bighornu. V Náchodě, Praze a Plzni pokřtíme naše DVD a CD se záznamem z loňského koncertu v brněnském Sono centru.

V Praze si s námi kromě Katky Garcíi zahraje i Franta Černý z Čechomoru a v Plzni Radůza. Komplet DVD a CD obsahuje i zpěvník se třinácti našimi písničkami a dalšími Lubošovými ilustracemi. Plánujeme i malé překvapení, ale to zatím nemohu prozradit.

Pavel Malina: V Náchodě bydlí náš letitý kamarád, muzikant Standa Bohadlo, který v Kuksu objevil a následně vydal Šporkovské árie. Jsou to takové barokní popěvky. Loni se nás zeptal, jestli bychom je jako Malina Brothers nechtěli zpracovat a zahrát na festivalu Theatrum Kuks.

Zprvu nám to přišlo neuchopitelné, ale když jsme jich pár zaranžovali a zahráli si je, zjistili jsme, že to v našem obsazení funguje. Malou ukázku předvedeme na turné a plánujeme nahrát i celé album šporkovských árií.

Luboš Malina: Když Standa Bohadlo uváděl náš koncert v Kuksu, s trochou nadsázky řekl přítomným posluchačům, že jsme vlastně založili nový styl – barokgrass.