Článek
Po vydání alba Komik do půl osmé v roce 2017 jste dali život projektu YM. Zastřešil autorská alba, která vydali členové kapely. O co přesně šlo?
Pilgr: Náš klávesista Ondřej Kyas si začal psát písničky a chystal se je nahrát na vlastní album. Já psal také, takže jsme si pohrávali s myšlenkou na projekt, který by se mohl jmenovat třeba Květy hrají písně, které nenapsal Martin Kyšperský. Na tom jsme se nakonec nedohodli, ale přišla myšlenka, že si všichni členové kapely nahrají sólová alba. Martin píše rychle a má rád koncepty, takže pro něj nebyl problém nás dohnat.
On nahrál album ve stylu country, já natočil elektronické a Ondrovi jsme podstrkovali, že by mohl natočit hardrockové. Nutili jsme mu to tak dlouho, až se vzbouřil a odmítl to. Nahrál nakonec písničkovou desku, kterou si vydal mimo projekt YM.
Pod ním tedy vyšla alba Martinovo a mé. Všichni členové kapely Květy si na nich vzájemně hostují a vše se řídilo tvůrčí vizí autora skladeb.
Kapela Květy ohlašuje novou desku dvěma singly. Videoklip má Robot
Je projekt již uzavřený?
Kyšperský: Byl to krok jinam, který mě velmi bavil. Jsem rád, že Alešova a má deska byly v příkrém kontrastu. Bylo obohacující si to vyzkoušet. Pokud jde o budoucnost projektu, stát se může cokoli. Nyní ho ale považuju za uzavřený.
Pilgr: Jeden produkt z YM jsme nakonec využili i pro nové album Květů. Abych byl platný na countryovém albu Martina Kyšperského, naučil jsem se hrát na baskytaru a kontrabas. Do své elektronické hudby jsem zase zapojil bubeníka Jakuba Kočičku, který mi pomohl na pódiu v tom, abych ji mohl prezentovat naživo.
Když jsme se pak bavili o novém albu Květů, kluci se mě zeptali, jestli nechci zůstat u baskytary. Zalichotilo mi to, a tím pádem byli v kapele dva baskytaristé. Jako bubeník se k nám nakonec přidal Kuba Kočička.
Hraje jinak než já, je přímočařejší. Desek, na které jsem ve studiu nahrál pasáže bicích hravě a snad i svébytně, už máme dost. Na nové jsou linky bicích přímé, je v nich méně hudebního uvažování a více bubenického.
Ta přímočarost není jen ve hře bicích, je i v písničkách. Souhlasíte?
Kyšperský: Není to však kalkul. Písničky skládáme mnoho let. Je to pro nás forma, kterou vnímáme jako nevyšší metu. Je to asi klišé, ale snažíme se vždy vytvořit takovou, která má silný motiv, a přitom je tradičně krátká. Je to pokaždé velká výzva.
Neberte to jako srovnání, to bych si nedovolil. Když ale vezmu tvorbu skupiny Beatles, dělala také písničky. Těžko však říct, jaký žánr prezentovala. Z dnešního pohledu jsou v její tvorbě pop, rock, folk, objevily se i náznaky jazzu. Bez ohledu na to je pro mě ta kapela naprosto typickým představitelem písňové tvorby.
I my občas hudbě měníme kabátek. Největší touhou je ale napsat dobrou píseň.
Skupina Květy se nejdříve přihlásila dvěma singly.
Martine, jste autor všech písní na albu. Mění se po letech váš přístup ke skládání?
Kyšperský: Bylo by s podivem, kdyby to bylo jinak. Ale víte, jak to je. Když se spolu potkáme, můžeme mít pocit, že vypadáme stejně, jako když jsme se potkali před deseti lety. Přitom kdybychom si z těch časů vzali fotku, určitě by bylo patrné, že jsme byli jiní.
Chci tím říct, že u mě k autorskému pohybu dochází. Sám ostatně cítím, že když si pustím alba z dob našich začátků a novější, je mezi nimi v autorském rukopisu rozdíl.
Je to dáno i mírou intenzity zájmu o věc. U mé mámy nebude rozdíl mezi tvorbou Kabátu a King Crimson. Ale pro fanoušky King Crimson je popsatelný rozdíl mezi každým albem, možná každou skladbou.
Obecně jsem se jako autor nikdy ničeho nebál, do ničeho jsem se nenutil a nedělal jsem kompromisy. Dopřávám si naprostou svobodu. Chci zpívat a skládat jen o tom, co mi připadá nosné a intenzivní. A je mi jedno, jestli to pojmu jako vzpomínku, anebo explicitní výkřik.
Dodržujete přitom nějaká pravidla?
Kyšperský: Nechci mít v textu frázi, kterou bych ve své mluvě nikdy nepoužil. A nestylizuju se do něčeho, čemu sám nevěřím.
Co je tématem alba?
Kyšperský: Jmenuje se Květy Květy, což jsou dvě stejná slova vedle sebe, dvě stejné jednotky. Zároveň je to vztah dvou lidí. Za dvacet let v kapele jsem toho co do partnerských a přátelských vztahů prožil docela dost. Texty vznikaly na základě zkušeností, které ve mně v tomto ohledu jsou. S adekvátní mírou odvahy jsem se některým osobním příběhům podíval do očí. Jsou to mé vzpomínky na vztahy, jimiž jsem si za čtyřicet let života prošel.
Pilgr: Na to jsou z pochopitelných důvodů navázané i vztahy v kapele. Květy nejsou skupina, ve které si jeden něco usmyslí a ostatní mu to bez řečí schválí. Je mezi námi spousta dohadování, ale zatímco v minulosti jsme se od sebe kvůli neshodám vzdalovali či trucovali, dnes víme, že se musíme dohodnout, abychom mohli společně dělat to, co děláme.
Několikrát v minulosti byly vztahy v kapele tak vyhrocené, že to vypadalo, že se rozpadne. Stalo se to ostatně i během příprav nového alba. Vždycky nám ale záleželo na tom, abychom to společně dotáhli. Tvorba je nad tím, že zrovna někdo někoho jiného totálně štve.
Jak vznikl název alba?
Kyšperský: Má to více verzí.
A která je pravdivá?
Kyšperský: Vyráběl jsem doma obal, ale název desky ještě neměl. Už jsem ho potřeboval, protože jsem chtěl vidět, jak bude na obalu vypadat. Myslel jsem si, že by mohl být dvouslovný, a abych si to ulehčil, překopíroval jsem dvakrát vedle sebe jméno naší kapely. Když jsem se na to podíval, vypadalo to dobře. Navíc miluju koncepty a dualitu. Někdy si vezmu do ruky dvě propisky a podepíšu se, nebo si tak něco namaluju.
Potom jsem si řekl, že deska je o vztahu dvou prvků a my hrajeme dvě dekády. Také mě lákala myšlenka, že budeme mít na obalu alba třikrát stejné slovo. To všechno do sebe zapadlo a název byl na světě.