Článek
Jaké je, když jsou v kapele tři sourozenci?
Ondřej: Tu otázku by spíš měli dostat další dva členové. Vidí to z druhé strany a myslím si, že to pro ně občas musí být těžké. My tři jsme spolu zvyklí fungovat celý život, teď i v kapele. Naše skupina je založená na tom, že je sourozenecká.
Jakub: Když skládáme písně, jsme k sobě naprosto upřímní a nebereme si servítky, protože spolu umíme mluvit. A když už se my tři pohádáme, nemáme se rádi jen pár minut.
Uvádějí se dva roky vašeho vzniku, 2011 a 2013. Který je správný?
Jakub: V roce 2011 jsme si začali brnkat, tvářili jsme se jako kapela, ale další lidé v sestavě se měnili. Když už jsme měli složení, kterému jsme věřili, odehráli jsme první koncert. Bylo to v roce 2013 a tento rok považujeme za rok vzniku.
Co znamená název Jamaron?
Ondřej: Je složen ze začátečních písmen křestních jmen nás tří. Když jsme byli děti, maminka nám říkala kumaron. Nám se to ale nelíbilo, a tak jsme změnili K na J. A potom jsme objevili skvělého bluesmana Jamarona a bylo rozhodnuto. Několikrát jsme sice chtěli název změnit, ale teď už věříme, že si na něj lidi zvyknou.
Věděli jste od začátku, jakého zvuku chcete dosíci?
Jakub: Žádný program jsme neměli, fungujeme naprosto spontánně. Hrajeme písně, které se nám líbí, a je v podstatě jedno, jaký je to styl. Většinu skládáme my s bratrem. Když pak přineseme hotovu písničku na zkoušku, stane se, že nám třeba náš baskytarista řekne, že je úplně k ničemu a nehodlá ji hrát. To je trochu demotivující...
Ondřej: Tyto výměny názorů a střety uvnitř jsou ale zároveň momenty, které dělají kapelu úspěšnou. Tím spíš, když se nám po nich podaří znovu namotivovat zpěvačku, která je z každého takového střetu špatná.
Jamaron mají druhé album.
Přitom je tváří kapely.
Jakub: Přesně tak. Podle analytiky servisu YouTube na naše klipy koukají z osmdesáti procent chlapi ve věku sedmnáct až pětatřicet let. Každý druhý kamarád nebo kolega z práce mi říká: Dobře hrajete a máš fakt pěknou sestru. A někteří mi říkají jen to o sestře.
Ondřej: Většina lidí nám tvrdí, že sestra má opravdu hezký hlas. Ona takový pocit nemá a my málo chválíme. Máme na ni vysoké nároky právě proto, že je naše sestra. I když už není malá holka, pořád ji vychováváme. A také chráníme. Například v Jičíně kvůli tomu vznikl drink nazvaný Nesahej mi na ségru.
Jak se to stalo?
Jakub: Majitel klubu, který byl zhruba stejně starý jako já, se před naším koncertem opil. Seděl pak se svým kamarádem v první řadě a u každé skladby zpívali dokola text své nejoblíbenější písně z našeho repertoáru. Potom vylezl na pódium, chtěl se vyfotit se sestrou a divně se kolem ní motal. Já odhodil kytaru, chytil jsem ho za flígr a vytáhl před bar.
Zbytek kapely písničku normálně dohrál, a tak jsem se vrátil a přidal. Byl jsem ale tak naštvaný, že se mi vůbec hrát nechtělo.
Ondřej: Ten drink namíchal po koncertě barman. Takže v baru, z něhož jsme vyvedli jeho majitele, vznikl rukou tamního barmana drink Nesahej mi na ségru.
Proč se vaše nové album jmenuje Doma?
Jakub: Přemýšlel jsem o nějakém skvělém a originálním názvu. Potom mě napadlo Doma a řekl jsem si, že s příběhem celé desky hezky ladí. Třeba v tom, že jsme si ji natočili doma.
Ondřej: Jako manažer kapely jsem chtěl, aby byl název co nejjasnější a nejjednodušší. Když jsem viděl fotky z rodinného alba, bylo mi jasné, že se k tomu, co děláme, hodí. Jsou pořízené v bytě, ve kterém jsme jako malí bydleli. Použili jsme je do bookletu a s ohledem na to, že jsme album natáčeli doma, byl název jasný.
Je na něm písnička, která je pro vás velmi osobní?
Ondřej: Je to skladba Medvídci koušou. Psal jsem ji na základě nejniternějších pocitů dítěte z toho, že se jeho rodiče rozešli a nejsou spolu. Plyšový medvídek, který je mu nejblíž, ho obrazně řečeno pokousal a ono nemůže nic dělat.
Jakub: Když Ondra přišel s tím textem, poslechl jsem si ho a měl jsem na krajíčku. Sestra měla stejný pocit.
Ondra: Ta píseň není jen o rozvodu. Je i o tom, co mezi rodiči bylo předtím a že to odnášejí děti, které jsou vlastně v jejich rozepři rukojmí.
Jakub: Že se chce rozvést, nám taťka řekl dříve než mámě. Když se to pak dozvěděla, zlobila se na nás kvůli tomu, že jsme jí nic neřekli. Mně a sestře ale bylo třináct let, co jsme měli dělat? Tu písničku jsme věnovali Nadaci Naše dítě.
Jaké jsou další plány kapely?
Ondřej: Momentálně absolvujeme turné s písničkářkou Kateřinou Marií Tichou. Usilujeme o to, abychom se co nejdřív dostali na turné s nějakou větší kapelou. Do toho nám chodí nabídky na hraní na festivalech i dalších akcích.