Skupina I. V. M.: Většinu písniček jsme napsali při víně

Podivín je město, které má velkou hudební tradici. „Přesto když jsem byl v pubertě, tak u nás v podstatě žádná kapela nebyla. Byly spíš v Břeclavi, v okresním městě. U nás žilo jen pár muzikantů,“ vzpomíná zpěvák Radim Pacal.

Dodává, že první skupiny, které si pamatuje, vznikly v jeho rodišti až na konci devadesátých let, přičemž on byl zakladatelem jedné z nich.

I. V. M. se zrodili v roce 2014 coby jakýsi spolek hudebních solitérů z malého města. „Kapelu jsme založili s kytaristou Svatoplukem Hřebačkou a obklopili se muzikanty, kteří sice pocházeli z Podivína, ale hráli jinde. Mezi některými byl věkový rozdíl až dvacet let. Já předtím hrával s naším trumpeťákem Jirkou Majzlíkem v Praze s Gang of Lolitas,“ říká.

Skupina vlastně vznikla v divadelním prostředí. Pacal po návratu z Prahy přilnul k podivínským ochotníkům a tvůrčí setkání s Hřebačkou bylo základem vzniku I. V. M.

„Dělali jsme spolu hudbu pro představení a po večerech jsme se scházeli u vínka. Skládali jsme a hráli, až jsme měli dost písniček, které jsme do divadelního představení nevyužili. Založili jsme tedy kapelu,“ přiblížil Pacal.

„Většina skladeb vznikla opravdu při pití vína. V podstatě se to stalo naším know-how. Když pijeme bílé víno, napíšeme písně rychlejší a svižnější. Když pijeme červené, mají melancholičtější a vážnější charakter,“ vysvětluje Hřebačka spojitost kapely s vínem, kterou si hned na začátku vetkla do názvu.

Debutové album Tichý proud je hudebně pestré. Jsou na něm koneckonců i skladby, jež byly napsány před vznikem kapely, a impulzem byla práce pro divadelní představení. Takové se nedrží pevných stylových mantinelů, naopak přicházejí v náladě, kterou si inscenace žádá.

„Když jsme se sešli na první zkoušce kapely, měli jsme spoustu písniček, z nichž většina byla otextovaná,“ vzpomíná Pacal. „Pokud jde o styl, já se dlouho pohyboval ve funku. Svaťa je zase spíš lyrický, folkový, více kytarový. Na našem prvním albu je ale i šansonová písnička s klavírem, také věci folkové, popové, funky a další.“

Mimochodem, od podivínského divadelního souboru se muzikanti po vzniku kapely nevzdálili. Dodnes s ním spolupracují, někteří v něm dokonce působí jako amatérští herci. „Právě teď zkoušíme autorskou hru Prase, jejímž autorem je režisér Tomáš Gala. Z velké části se ale vlastně jedná o muzikály, protože je v nich spousta původních písní,“ podotýká Pacal.

Po emisi debutové desky se kapela vrhla na vydávání singlů. Vše začalo písničkou Žijeme jen jednou, která se dostala do mnoha rádií. Tehdy, v roce 2017, odstartovala do dnešní doby trvající spolupráce s producentem Lukášem Chromkem.

Následovaly písničky Čivava, Pojď nic nedělat či před několika týdny vydaná Já tě znám s hostujícími zpěvačkou Evou Burešovou, saxofonistou Radkem Kašparem, jenž hraje v J.A.R. a kapele Xindla X, a již zmíněným Lukášem Chromkem, který se v ní představuje nejenom jako producent, ale i jako kytarista.

„Tvůrce našich klipů Radim Věžník nás pozval na natáčení videa k písni Dřevo pro Xindla X, protože potřeboval komparz. Při něm jsme se poznali s Radkem Kašparem. Dali jsme se do řeči, padli si do noty, a když jsme potom přijeli na jeden Xindlův koncert, abychom ho pozdravili, zeptali jsme se Radka, jestli by nám nesložil dechy k nové skladbě,“ vysvětluje Pacal.

„Od začátku jsme věděli, že písnička Já tě znám bude duet. Nicméně sehnat zpěvačku podle našich představ není obvykle legrace. Jde o to, jaký má výraz, jak se její barva hodí k hlasu zpěváka, jaká je v interpretaci a podobně. Napsali jsme si seznam, celý ho pak vyškrtali, a já si nakonec vzpomněl na Evu Burešovou, kterou jsem před lety viděl v televizní soutěži Česko Slovensko má talent. Dohledal jsem si, co zrovna dělá, a bylo mi jasné, že je přesně ta, kterou potřebujeme. Potěšilo nás, že do toho s námi šla, a ve studiu byla absolutně profesionální,“ přibližuje Hřebačka.

I. V. M. jsou momentálně na festivalech a chystají se na podzimní období městských nebo vinařských slavností. Plány mají jasné a velké.

„Jakmile dokončíme jednu věc, například vyjde nový singl, víme už, co budeme dělat dál. Plány nemáme malé. Když se s nimi svěříme svým kamarádům, spousta z nich si většinou ťuká na hlavu a myslí si, že jsme blázni. My do toho ale jdeme naplno, jelikož to jinak neumíme a protože to jenom tak má cenu. Jsme zarputilí a víme, co bude za rok, za dva,“ uzavírá Hřebačka.

Může se vám hodit na Zboží.cz: