Hlavní obsah

Skladatel Miro Tóth: Příběh rodiny Fedora Gála je příběhem statisíců dalších

Na Ostravských dnech, které přibližují od 19. srpna hudbu dneška, zazní dvě díla mladého slovenského skladatele Mira Tótha. V pondělí 23. srpna zahraje Ostravská banda ve světové premiéře jeho skladbu Theory of Absolute Sadness z roku 2018. Největší pozornost zřejmě vzbudí uvedení jeho Black Angel Songs v podání Dystopic Requiem Quartetu a samotného autora na nábřeží Ostravice za Novou radnicí. V Epitafu promluví i Fedor Gál.

Foto: Ostravské dny

Miro Toth

Článek

 Co pro vás znamenal Fedor Gál, že jste použil jeho slova?

V letech 2006–2007 jsem zachytil zmínky o neonacistických pochodech v Praze a Litvínově, kde musela zasahovat jednotka rychlého nasazení. Tehdy jsem poznal, kdo je Fedor Gál, kterého jsem po první viděl na listopadu 1989 na tribuně. V Litvínově bylo romské ghetto, které chtěli neonacisté rozprášit. Fedor se jim postavil tváří v tvář. Jeho slova mají tak silný význam gesta odvahy, společenské angažovanosti a lidského rozměru, že je pro mě inspirativním nositelem příběhu zhudebněném v Black Angels Songs. Ale hlavně jsem poznal jeho příběh je rodiny, který je příběhem statisíců dalších lidí.

Název díla evokuje skladbu George Crumba Black Angels reflektující vietnamskou válku. Je to náhoda, nebo vám šlo o snahu ukázat na nějaké vazby, když i jeho skladba je pro smyčce. Navíc i jeho skladbu interpretoval Kronos Quartet stejně jako vaši The Quartet of Tentacles Reaching Out?

Není to náhoda, v roce 2018 jsme se domluvili s houslistou Davidem Harringtonem, že pro Kronos napíšu skladbu věnovanou padesátému výročí od napsání Black Angels George Crumba z roku 1970. Při práci na ní jsem si však uvědomil, že jakkoli je pro mě tato skladba klíčová a inspirovala mě, že na jedné straně soucítím s oběťmi ve Vietnamu, ale na druhé straně nedokážu autenticky procítit americký pocit George Crumba ze shazování napalmu na nevinné. Můj komentář by byl recyklací jeho pocitu a Crumbův pocit je poměrně dokonale vyjádřený. A hlavně jsou Black Angels dějinným komentářem evropské hudby s mnoha odkazy za téma smrti v jejích dějinách.

Pro Black Angels Songs jsem potřeboval najít autentický pocit z našeho prostředí. Se jmény Vojtěcha a Barbory Gálovými jsem se setkal díky Fedorovi. Byli to jeho rodiče. Jak jsem připomínal, je to příběh o křivdě ne jednoho, dvou, ale desetitisíců lidí, jejichž jména a okolnosti neznáme. To je hlavně problém obhroublosti dnešní společnosti. Když se podíváme na nástup extremismu, tak právě nezájem o historii podporuje návrat k neonacismu.

Vojtěch Gál byl zastřelený na pochodu smrti několik dní před koncem druhé světové války a Barbora Gálová byla vdova, která vychovala dva úžasné lidi – už vzpomínaného Fedora a taky filozofa Egona. Jejich máma byla z mého pohledu odvážná žena, která musela čelit více totalitním režimům, nejisté době a skrývání vyznání víry. Antisemitismus neskončil ani po druhé světové válce. To, jací jsou Fedor a Egon dnes, vytvářela každý den máma, které jim neřekla příběh o zastřelení otce. Ten se dozvěděli až na jejím pohřbu.

Touha hledat v sobě nepoznaného otce, postupně odkrývat krvavé události, je otázka mezigeneračního přenosu. Tato traumata nás formují. Je mi stále víc jasné, že kvůli nim nejsou šťastní lidé po několik následujících generací.

Co pro vás znamenalo složit dílo pro Kronos Quartet?

V první řadě jsem skladbu, kterou hrál Kronos Quartet, napsal na památku za Jána Kuciaka a Martinu Kušnírovou. Pro mě to byla nevyhnutelná reakce na jejich vraždu. To, že ji hrál Kronos Quartet, je skoro neuvěřitelné, ale opakuji svému okolí, že to neznamená, že jsem teď lepší člověk nebo skladatel. Kronos Quartet měl jeden silný koncert a já mám štěstí, že u nás mohu zažívat podobně silné s místními muzikanty.

Jaký má pro vás význam, že bude skladba uváděna na březích Ostravice?

Je to spíš pohnutka nabídnout novou perspektivu koncertního provedení před publikem, netradiční a zajímavou. Pokud vyjde počasí, tak se na to všichni těšíme. Pro vnímání díla bude skvělé zapojení řeky a jejích břehů. Ruchy prostředí se stanou součástí „přítomnosti“ ve skladbě, jejíž příběh je o minulosti. Toto spojení je vítáné, pokud to nebude zvuk sbíječky nebo stíhačky.

Jak důležité je podle vás narušovat zvuk různými ruchy a vlastně ho „kazit“, když po dlouhá staletí bylo snahou dosáhnout co nejlepšího zvuku?

Otázkou je, zda dokonalost zvuku není klamný, zaujatý nebo přežitý pohled. Ale podívejte se na to takto – když posílali lidi do plynových komor, tak kromě toho, že jim dali do ruky mýdlo a lhali jim, že je posílají osprchovat se, tak k tomu všemu donutili smyčcové kvarteto ji k tomu zahrát hezkou hudbu. Tady je smyčcové kvarteto a nacistický vztah ke „kráse“ tak pokřivený, že mi je z toho zle.

Jak nepodlehnout svodům zvuk příliš elektronicky upravovat, aby se neztratila základní myšlenka a osa díla?

Jedině tak, že neztratíte základní myšlenku a osu díla během jeho úprav pomocí elektroniky.

Jak důležitá jsou pro vás slova, když k Theory of Absolute Sadness napsal text Martin Burlas?

Jako minimalistické a přesné vyjádření okamžiku, kdy potřebujete napsat jedno nebo dvě správná slova jako prosbu o pomoc. Samozřejmě bych mohl povědět, že při větším počtu slov v kritických situacích, kdy je říkáte, by nemuselo okolí poslouchat. Ale okolí neposlouchá, i když se říká „pomozme jim prosím“, jako tomu bylo během migrační krize v roce 2015, kdy jsem začal psát Teóriu absolútneho smútku a tu spršku nenávisti vůči migrantům, která se tehdy spustila, slyšíme dodnes.

Výběr článků

Načítám