Článek
Když jsem váš film viděla, připadalo mi, že je inspirovaný pohádkou Sněhurka a sedm trpaslíků. Je to pravda?
Co myslíte vy?
Myslím, že ano, a musím přiznat, že mě to překvapilo. Jak k tomu došlo?
Původně jsem chtěla natočit film o mladé ženě, která se utváří, prochází citovou i erotickou výchovou. Pracovala jsem na její postavě, přemýšlela o tom, že by měla poznat několik mužů, a napadla mě číslovka sedm. A ta mě navedla ke Sněhurce. Hledala jsem propojení mezi pohádkou a realitou, kdy se dívka musí vypořádávat s různými nástrahami, které před ni klade její nevlastní matka.
Sedm mužů je u tak mladičké dívky celkem dost...
Potřebovala jsem příběh ozvláštnit, aby v něm nebyl jeden nebo dva muži jako obvykle. Nemá stejný vztah se všemi, některé jsou jen platonické. Sedm mi připadalo tak akorát.
Ve filmu hraje jako vždy úžasná Isabelle Huppertová, kterou už jste obsadila dvakrát. Jak se vám s ní spolupracuje?
Je to skvělá herečka, která dokáže pohledem vyjádřit velkou nejednoznačnost, emoce, paradoxy, dokonce i šílenství. Hraje inteligentním způsobem a já po ní vždy chci, aby vyjádřila určitou záhadu, znepokojení, nepřístupnost. Navíc s ní pociťuji i jistou spřízněnost, protože mám pocit, že mi vždy okamžitě rozumí.
Jak jste k ní hledala mladou herečku Lou de Laage?
Psala jsem scénář s vědomím, že chci Isabelle. To bylo dané. Pokud jde o muže, chtěla jsem obsadit některé z těch, kteří už se mnou pracovali a patří do mé filmové rodiny. Jsou to například Benoit Poolveorde, Charles Berling nebo Vincent Macaigne. Druhou část hereckého osazenstva tvořily nové tváře.
Pokud jde o Lou de Laage, to byla šťastná náhoda. Už dva měsíce jsem zkoušela s jinou herečkou Marine Vacthovou. Je velmi krásná, ale zdálo se mi, že je trochu studená. Jednou jsme spolu seděly v kavárně a přišla tam Lou. Jak jsem ji uviděla, věděla jsem, že je to ona.
Jak přijala scénář, který je přece jen dost erotický?
Pro herečku jsou takové role vždycky zdrojem určitých obav nebo studu. Ale ona mi důvěřovala a chápala to jako určitou erotickou hru. Ve filmu je hodně choreografie, přesně věděla, jaké má dělat pohyby, a navíc je v tom humor. Většina sexuálních scén je docela legračních. Podle mého názoru je to jemná erotika, žádná pornografie.
Jeden z vašich předchozích filmů, Coco Chanel, je úplně jiný. Jak vybíráte příběhy?
Nechci točit pořád totéž, ale ve všech mých filmech jsou ženy, které dělají něco odvážného, zažívají úplně novou zkušenost. Vždycky mě zajímá lidský úděl.
V současné kinematografii se proměňuje postavení žen. Například festivaly, a začal to ten v Cannes, se zavazují, že budou v programech zvyšovat podíl režisérek. Některé tvůrkyně ale samy tvrdí, že chtějí, aby byly jejich filmy viditelné pro své kvality, nikoli proto, že je natočily ženy. Jaký na to máte názor?
Rovnováha mezi muži a ženami v kinematografii zatím úplná není. Ale je také pravda, že ve Francii máme určité privilegované postavení, protože máme mnoho režisérek. Ovšem stanovovat kvóty mi připadá naprosto nesmyslné, jelikož rozhodovat by měl talent. Mimochodem, když se řekne ženský film, cítím to jako určité znehodnocení.
Je třeba, aby byly dobré filmy dobře financované bez ohledu na pohlaví tvůrců. Já za sebe žádné problémy s tím, že jsem žena režisérka, necítím, ale možná je to v jiných zemích jinak.