Článek
Jak jste se k církevnímu prostředí bohoslovecké fakulty v osmdesátých letech dostal?
Socialismus mě takříkajíc jen líznul. Bylo mi šestnáct let, když skončil, a se scenáristou Markem Leščákem, s nímž jsme stejně staří, jsme mluvili o tom, že bychom chtěli o socialismu natočit film. Ale protože v československém kontextu už takových filmů řada vznikla, přemýšleli jsme, jak to udělat, abychom jen neopakovali, co už tu bylo. Tak jsme se dostali k prostředí bohoslovecké fakulty, protože to je přece jen jiné než svět nás ostatních.
Nakolik film vychází z reálných situací?
Máme kamaráda, který ve filmu hraje jednoho z kněží, a ten tam v té době studoval. Vyprávěl nám o hladovce, k níž skutečně v osmdesátých letech na fakultě došlo a kterou drželi studenti na protest proti kněžím, kteří kolaborovali s komunisty prostřednictvím Pacem in Terris. Vstoupila do toho StB, řadu studentů včetně našeho kamaráda vyhodili. Takže většina toho, co vidíte na plátně, se skutečně stala.
Koho chcete filmem především oslovit?
Samozřejmě bychom rádi oslovili mladé lidi. Už proto, že učím na vysoké škole a vím, že tomu ani nerozumějí, ani je ta doba, upřímně řečeno, nezajímá. Je to přece jen třicet let. Proto jsme chtěli ve filmu co nejvíc zdůraznit tlak, který byl tehdy na studenty vytvářen.
Proti jiným filmům z té doby jsme se ale chtěli posunout v žánru, který je skoro hororový, a chtěli jsme natočit film srozumitelný i v zahraničí. I proto s námi spolupracovala britská scenáristka Rebecca Lenkiewiczová.
Nechceme ale vysvětlovat, chceme působit prostřednictvím dramatu dvou chlapců, kteří přijdou na fakultu z vesnice, jsou plni ideálů a vzápětí konfrontováni s realitou.
V tom je také film nadčasový, protože v každé době se člověk musí rozhodovat o míře vlastních kompromisů, o tom, je-li ochoten narazit a kolik chce slevovat.