Článek
Odkud se vzala vaše láska k hudbě a ke zpěvu?
Vyrůstal jsem na Vysočině, kde můj otec byl středoškolským profesorem a vášnivým muzikantem. Sám se naučil hrát na housle a hrál výborně, už jako kluk jsem ho často doprovázel na klavír. Ačkoli byl amatér, odvážil se i na dirigování orchestru a pouštěl se i do skládání hudby. Byl to muzikant srdcem i duší. Takže s hudbou jsem vyrůstal odmalička.
Tehdy se v rodinách běžně zpívalo, znali jsme spoustu koled. To už dnes dávno neplatí, vidím to na dětech, které k nám do sboru přicházejí. I proto jsme s Kühnovým dětským sborem začali před pár lety vydávat publikaci Zpívejte s námi. Její druhý díl obsahuje texty nejkrásnějších vánočních zpěvů, půvabné ilustrace a nahrávku v podání našich dětí.
Do vydání jejího třetího pokračování vstoupil koronavirus, snad se nám podaří dokončit je na jaře. Cílem je, aby lidé koledy jen neposlouchali, ale opravdu si je s námi zazpívali.
Jak vnímáte letošní advent bez zpěvu?
Je to smutné, nikdo z nás si nedovedl představit advent bez zpěvu a bez vzájemného lidského kontaktu, který je s ním spojený. Věřím, že to spoustě lidí schází, protože i díky hudbě byl advent časem lidské pospolitosti. Nám z Kühnova dětského sboru rozhodně hudba chybí. Mívali jsme v prosinci i pětačtyřicet akcí, včetně účinkování v divadle. Tradičně jsme se v tomto čase potkávali s našimi bývalými členy na společném koncertu v Rudolfinu. Všichni jsme se na ta setkání těšili.
Jak sbor funguje během koronaviru?
Udržujeme s dětmi kontakt, posíláme jim notové materiály i cvičební nahrávky na počítači, ale samozřejmě to nemůže nahradit živé zkoušení. Navíc nevíme, kdy budeme moci opět zkoušet, ani kdy se nám podaří obnovit koncertní činnost.
O většinu koncertů jsme v tomto roce přišli, stejně jako o spolupráci s Operou Národního divadla i vystoupení v zahraničí. Bez perspektivy vystoupení je těžké děti motivovat. To, jak moc dětem zpívání i kontakt s ostatními chybí, jsme poznali v čase, kdy se mohly nakrátko vrátit do zkušeben.
Bylo na nich vidět, jak si to užívají a jak jsou šťastné. K existenčním nejistotám teď přistupuje i obava, zda se rodiče nebudou obávat posílat děti do sboru.
Adventní a vánoční hudba má u nás velkou tradici, jíž se dotkl snad každý český skladatel, existuje mnoho úprav koled…
Kühnův dětský sbor se s většinou z nich během své existence potkal. Po léta máme v repertoáru Zpěvy betlémské Jana Seidla, které jsme také nahráli na cédéčko, zdařilou úpravu nejkrásnějších českých a moravských koled. Ale zpívali jsme i koledy v úpravě Karla Steckera z počátku dvacátého století, jež dnes působí už trochu zastarale, přes Betlém Václava Trojana z roku 1947, až k Janu F. Fišerovi a Jiřímu Temlovi, který pro nás napsal tři vánoční skladby, a Jiřímu Gemrotovi.
Vzpomínám i na úpravu staré české koledy Stala se jest divná věc od Jiřího Srnky, která zazněla ve filmu Nezbedný bakalář. Nelze nezmínit Narození Páně ve Hrách o Marii Bohuslava Martinů. A ještě je tu tradice pastorel, malých půvabných kantát, z nichž se často hraje Rozmilý slavíčku Jakuba Jana Ryby nebo Hej, hej, jeden i druhej Tomáše Norberta Koutníka. To jsou hudební skvosty, na které by se nemělo zapomínat.
K vánoční době patří neodmyslitelně Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby. Proč je podle vás tak oblíbená?
Důvodem je Rybova hudba. Je velmi spontánní, emotivní a radostná. A také příběh, který je lidem blízký a díky půvabnému Rybovu textu i lehce srozumitelný. Oživuje dění známé z jesliček, které stávaly v každém venkovském kostelíku a v řadě domácností se stavějí dodnes.
Ryba napsal hodně mší, ale hraje se pořád jen ta jedna. Přitom ani ty ostatní nejsou špatné. Jedna z nich, také vánoční, se ještě sem tam někde objeví. Provedení mše Hej, mistře zní během Vánoc na stovky a všechna bývají hojně navštěvovaná. Lidé prostě Rybovku chtějí slyšet. A nejen slyšet, ale prožít ji ve společenství druhých.
To nám všem letos bude chybět. Aspoň věřím, že bude, protože k adventu a vánočním svátkům hudba a setkávání patří. Byl bych rád, kdyby si to lidé uvědomili a zpívali si doma se svými blízkými.
Jakou máte zkušenost s Rybovou mší v Kühnově dětském sboru?
Patří k našemu stabilnímu repertoáru. A děti ji milují. Máme i zjednodušenou verzi, říkáme jí Malá Rybovka, kterou provozujeme s dětmi z přípravných oddělení, v kostýmech a s náznakem akce. I tyto malé děti ji mají velmi rády.
S vřelým přijetím Rybovy vánoční mše se potkáváme i v zahraničí. Před pár lety jsme ji zpívali v italském Reggio Emilia, kde se na zelených loukách pásly ovečky. Byl to takový betlém naživo. A také jsme ji, s Rybovými pastorelami, uvedli ve francouzském Avignonu a Aix-en-Provence ve spolupráci s orchestrem avignonské opery. Rovněž s velkým úspěchem. Dokazuje to, že Rybova hudba mluví přímo k srdcím a duším, bez rozdílu jazyka.