Rothenburg. Zkázu Československa chystal Henlein v zámku na Chomutovsku

Při procházce vánočními trhy, které se v poslední době na zámku konají, by málokoho napadlo, že navzdory milé atmosféře, zahradě a romantickým lesům kolem je Rothenburg jedno z nejnegativnějších míst v našich dějinách. Právě tam byla nacisty chystána mnichovská tragédie, plán na zničení Československa, a to za asistence britských vyslanců.

Nacisté si ve Velké Británii dlouhodobě připravovali půdu a šířili své překroucené zprávy o životě v pohraničí. Konrad Henlein se tam podíval už v roce 1935 a využil kontakty mezi německými a anglickými šlechtici. Bývalý severočeský turner a později obergruppenführer SS měl v Londýně přednášku o tom, jak Němci v Československu trpí. Také lhal, že vůbec nespolupracuje s NSDAP a Hitlerem a nedostává prý z Německa peníze.

V roce 1937 Praha přišla s programem hospodářské pomoci pohraničí a nabídkou míst ve státní správě pro Němce, ale s Henleinem se nedohodli, protože nacista řízený Hitlerem se vůbec dohodnout nechtěl. Šlo mu o zničení demokratického státu. Vyslanec v Berlíně Vojtěch Mastný si tehdy poznamenal, že britský velvyslanec Henderson mu připadá zmanipulovaný. Podle něj neměl základní informace, ani nevěděl, kde přesně sudetští Němci žijí, ale tvrdil, že jsou utiskováni.

Sudetoněmecká strana SdP s Henleinem v čele přišla 23. dubna 1938 s požadavky, které už představovaly prakticky vytvoření státu ve státě, tedy rozpad Československa. Téměř všichni v Krušnohoří pak ve volbách do obecních a městských zastupitelstev v květnu a červnu 1938 volili Henleina, který se při projevu v Karlových Varech hlásil k nacismu.

Britové vyslali do Československa lorda Waltera Runcimana, který zastával politiku appeasementu, neustálého ustupování nacistům z obavy, že začne válka. Dorazil 3. srpna 1938. Runciman měl jednat se všemi a být objektivním prostředníkem, ale vše svědčí o tom, že se tak nechoval. I protihitlerovští Němci byli zaskočeni postojem britských lordů Runcimana a Allena. Novinář a politik Wenzel Jaksch se divil, že Allen nepokrytě hájil Henleina. Snažil se ho přesvědčit, že nechtějí být „osvobozeni Hitlerem“. Marně.

Runciman trávil většinu času v luxusních sídlech německy hovořících šlechticů (u Clary-Aldringenů či na Červeném Hrádku, jehož pán, princ Max Egon Hohenlohe, se přátelil s Henleinem a fungoval dokonce jako jeho překladatel. Britové, kteří měli posoudit situaci v Krušných horách, neuměli ani německy, ani česky.

Před hlavním jednáním na Červeném Hrádku se lordstvo účastnilo večírku na Hohenlohově velkostatku s dalšími místními šlechtici z rodů Khuenů, Claryů či Westphalenů. Všichni měli rádi Henleina a podle Britů byli přímo „prohitlerovští”.

První schůzka Henlein - Runciman se konala na Červeném Hrádku 18. srpna 1938. Přijelo i vedení Sudetoněmecké strany, které už mělo připravenou mapu s označeným územím, které zaberou.

Runciman nebyl naivní a ze záznamů vyplývá, že mu krušnohorští nacisté ani nebyli moc sympatičtí (aristokratovi prý připadali jako vyžraní burani v uniformách, kteří klepou cigarety na podlahu). Henlein tvrdil, že Češi úmyslně zbídačili Němce v pohraničí, čemuž Brit nevěřil a upozornil ho, že bída je v té době (ekonomické krize) všude, i v Anglii. Historici se shodují, že československá vláda v době krize neměla síly na to, aby výrazně zlepšila kvalitu života v pohraničí. Jednoduše to nešlo.

Runciman však ve výsledku neudělal pro Prahu nic. Možná ani nemohl, pokud měl z Londýna jasné instrukce stále ustupovat nacistům.

Podruhé se Henlein a Runciman na zámku setkali 28. srpna 1938 - Henlein měl ještě větší požadavky. Prezident Edvard Beneš pak sice předložil velkorysý třetí plán pro řešení sudetské otázky, ale Henleinovy „karlovarské“ požadavky byly ještě radikálnější. Runciman s Benešem promluvil v tom smyslu, že aby zabránil válce, musí udělat cokoliv. Další Benešův plán (tzv. čtvrtý plán) už „karlovarské“ požadavky v podstatě splnil, ale bylo to jedno, protože nacisté se dohodnout nechtěli.

Lord Runciman pak prohlásil, že jednání rozbili „pan Henlein a pan Frank“. Československá vláda podle něj nebyla utlačovatelská, ale vyznačovala se „netaktností, malichernou netolerancí a diskriminací“.

V září 1938 vypukly v pohraničí nepokoje a brutální útoky na Čechy, Židy i na Němce, kteří se hlásili k levici. Následná mnichovská dohoda dokončila zkázu státu i formálně a následovala válka.