Článek
Řeznický rod Zrubalů a rodina zednického mistra Skrocha se spojí manželstvím dědice firmy Leoše Zrubala a slečny Gabriely, Gabry, dříve Skrochové. Darem jim je honosná vila, která vyrostla na místě, kde se ještě před dokončením našla kostra kdysi zabité mladé ženy. Leošův otec Leopold nechá tajný hrob zasypat, nicméně prokletí symbolizované objevující se dívkou v bílém se projevuje úmrtími mužů několika generací. Autorka připomíná tento motiv snad jako memento nemožnosti prožít život jen v lásce a štěstí. Zvláště v bouřlivém dvacátém století.
Vypravěčka se ve dvou třetinách místy až dobrodružné prózy soustředí na vztahy uvnitř rodu Zrubalů, v němž se po Leopoldově smrti stává hlavou rodiny Gabřina matka Stázka. V ní vytvořila postavu moudré, životem zkoušené matky rodu, k níž druzí upírají svou pozornost.
Obal knihy
Zvláště na osudech Leoše, Gabry i otce a syna Nojzrových, Čechů vyhnaných po Mnichovu z odstoupených území, Romanská věrohodně vykreslila tíhu života v německém protektorátu. Stoupající útlak, zejména po atentátu na Heydricha, dolehl na každého jedince. Postav, které vystihují hrůzu násilí té doby dopadajícího na lidi, je více. Včetně Gabřiny sestry Sylvy.
Cenné je, jak autorka dokáže proplést osudy lidí z různých, často protichůdných prostředí. Přitom nesoudí, neznámkuje. Prostě vypráví jejich příběhy.
Po vpravdě románovém obrazu generace žijící jako první ve vile pokračují už spíše deníkové zápisy Roberta Ječného, druhého Gabřina manžela, a potom Leony Nojzrové, představitelky dalšího pokolení, dopovídající vztahy hlavních postav až do dnešních dnů. I tak se autorce podařilo vytvořit působivý obraz několika rodů v nelehkých časech, v nichž nikdo nezískal nic zadarmo.
Může se vám hodit na Zboží.cz: