Článek
Rodinný portrét představuje černobílý cyklus, který vznikl originálním způsobem. Finální kompozice figur je vytvořena pomocí konstrukcí zrcadel. Výsledný obraz proto působí jako zvláštní koláž. Tento tvůrčí přístup poněkud evokuje skladbu kytaristy Jimiho Hendrixe Room Full of Mirrors (Pokoj plný zrcadel), ve které autor hudebník vypráví o tom, že kolem nevidí nic, pouze sebe.
Stanko tuto ideu posunul o dimenzi dál, protože kolem ústřední figury někdy seskupuje ještě další lidi nebo předměty, a díky tomu vytváří v převráceném a zdeformovaném prostoru netradiční rodinné fotografie.
Stankovy fotografie připomínají koláže (Autoportrét, 2002, ©️Vasil Stanko, Vyšehrad, Praha 2).
V centru každého snímku je umístěna postava, většinou jde o nějakého významného představitele kulturní scény (mimo jiné kameramana Miroslava Ondříčka, režisérku Věru Chytilovou či fotografku Sáru Saudkovou), kolem níž se všechno točí. A to často doslova, protože prostřednictvím zdeformovaného prostoru vzniká jakýsi kruhový mikrokosmos.
Na jednom ze snímků stojí grafik Aleš Najbrt společně s rodinnými příslušníky (všichni jsou spojeni přehozenou látkou) v centru obrazu a okolo cirkulují fragmenty tváří a rukou. Celá kompozice připomíná gotický deskový obraz.
Kameraman Ondříček sedí naopak na fotografii úplně sám jako monarcha. Všude kolem něj se zjevují klony jeho tváře. Možnosti destrukce obrazu si zkusil takříkajíc na vlastní kůži také autor. Autoportrét Art-Photo-Fashion ukazuje tři ležící ženské akty (zřejmě manželky a dvou dcer) a na levé straně zdvojenou Stankovu hlavu. Jako by se v této fotografii prolomila skutečnost do fantaskního Dalího světa.
Fotografické rodinné portréty Vasila Stanka nejsou jen ukázkou kubistických a surrealistických kouzel na černobílé ploše. Nutí nás přemýšlet o tom, kolik toho člověk může vidět hned a kolik může díky trpělivému odhalování druhých, třetích plánů vnímat teprve až postupem času.
Může se vám hodit na Firmy.cz: