Článek
Jak se za tu dobu divadlo změnilo?
Zpočátku bylo určené především pro školní představení. Změnit tento názor trvalo opravdu dlouho. Když jsme v roce 2001 postavili nové divadlo, diváci i školy ještě rok chodili na starou adresu. Neustále se divili, kde to divadlo vlastně je.
Postupem času se podařilo vychovat minorské publikum, které máme rádi a které si hýčkáme. Jsou to rodiče ve středním věku s dětmi zhruba od dvou do dvanácti let. Tak jsou koncipována i naše představení, jsou pro celou rodinu. Jak říkají bratři Formani, od pěti do sto pěti let.
Nevyhýbáme se ani silným tématům, jakými jsou bitva u Lipan, Emil Zátopek či československé legie v nejnovějším představení Bratři naděje.
Jak jste se k Minoru dostal?
Vystudoval jsem Vysokou školu ekonomickou v Praze a posléze Konzervatoř Jaroslava Ježka. Zároveň jsem v té době hrál v takzvaném divadle malých forem A Studio Rubín na Malé Straně v Praze. Později jsem se přihlásil k tehdejšímu Ústřednímu loutkovému divadlu na Gorkého náměstí, kam jsem byl přijat jako herec. Proběhla sametová revoluce a já zůstal v divadle zhruba pět let.
Poté jsem odešel do České televize a pod vedením Čestmíra Kopeckého jsem se podílel na publicistickém pořadu Černé ovce jako redaktor a později jako režisér. V roce 1998 jsem se přihlásil do výběrového řízení na ředitele stávajícího divadla Minor. Odborná komise vybrala mě a tím začala nejzábavnější etapa mého života. Je to vlastně nekončící strhující jízda, jejímž cílem je potěšit a zaujmout. Ovšem čím se to podaří lépe, o to je těžší pokračovat ve stejném tempu a kvalitě dál.
Sám jste řekl, že se nevyhýbáte silným tématům. Lipany, Zátopek, Hon na jednorožce jsou konkrétní osobní příběhy. Naposledy to byli Bratři naděje. Není to pro děti až příliš náročné?
Může se zdát, že se jedná o témata pro děti nepřijatelná. Funguje to ale vlastně naopak, vstupenku přece kupují rodiče. Ti jsou tématem zaujati a díky společnému zážitku jsou ochotní vše dovysvětlit cestou domů. Případně dohledat další zajímavosti.
Chceme ukázat divákům hrdiny. Myslím, že mladí lidé a vůbec my všichni potřebujeme nějaké vzory, abychom věděli, co je v životě důležité a co ne. Mladí tvůrci většinou o hrdinech tvořit nechtějí, berou to jako samozřejmost. Spíše by se věnovali svým pocitům, ale upřímně řečeno, to běžného diváka nezajímá. Všichni máme nějaké pocity, všichni máme nějaké strachy. Navíc mám historii rád, protože ukazuje, jak se vše opakuje. Z případných chyb se snad můžeme aspoň trochu poučit.
Jak divadlo Minor překonalo covidovou pandemii…
Podobně jako ostatní divadla i Minor čelil dvěma výzvám. Zajistit chod divadla a vzhledem k uzavření divadel vytvořit jakýsi alternativní program. Po uzavření divadel jsme začali testovat online přenosy představení. Po zhruba půlroce jsme spustili vlastní platformu, Televizi Minor.
Nabízí audiovizuální pořady rozdělené do tří kategorií, pro nejmenší, pro školáky, pro otrlé. Hlavní část nabídky tvoří krátké animované filmy studentů uměleckých škol z Česka i ze zahraničí, dále je k vidění původní minorská tvorba, večerníček Běta a Břéťa, medailony herců, workshopy, audio k poslechu a další. Nejedná se tedy o záznamy divadelních představení, ale o exkluzivní mix převzatých animovaných filmů a nově vzniklých pořadů.
Televize Minor byla spuštěna v březnu 2021 a každý měsíc přibude deset až dvacet nových pořadů. Je to vlastně nová odnož minorského programu. Ta se bude rozvíjet paralelně s divadelním provozem.
Jaké novinky chystáte?
Během podzimu budou uvedeny tři nové inscenace. Na Malé scéně Zachraňte číslo 6! a Dobré ráno, Viktore. Ve velkém sále měla v září premiéru inscenace Bratři naděje. Nabízíme ji ve složité době. Pojednává o osudu čtyř bratrů Kopeckých, potomků slavného loutkářského rodu, za první světové války. Zajímavostí této inscenace je, že se na ní coby scénograf podílí Jakub Kopecký, přímý potomek rodiny.
Dále budou k vidění dvě covidové novinky, což jsou inscenace, které měly premiéru loni na podzim, ale už se nehrály. Jde o představení Ztroskotání vzducholodi Italia a Sněhurka is not dead. Hlavním cílem divadla je hrát, co to půjde.
Může se vám hodit na Firmy.cz: