RECENZE: Zuřivé polibky s příchutí krve

Aby získal co nejautentičtější informace o mafiánských praktikách, nechal se najmout jako pracovní síla na stavbu nebo do ilegální textilní díly. Kniha jihoitalskou mafii Camorru pobouřila natolik, že Savianovi vyhrožovala zabitím. Autor od té doby žije pod policejní ochranou. Zastrašit se ovšem nenechal a tématu se věnuje i v románech, které napsal po Gomoře.

Při častých návštěvách policejní stanice, kde se ocital z bezpečnostních důvodů, se setkával i se zatčenými. Překvapilo ho, že jejich věk se dramaticky snižuje a čtrnáctiletí či patnáctiletí chlapci jsou nejen mafiánskými pomocníky, ale stávají se z nich i obávaní šéfové gangů.

První knihou, kterou o paranze, jak se dětská mafie nazývá, napsal, jsou Piraně. Zuřivý polibek na ni navazuje, ale číst jej lze i samostatně bez znalosti předchozího románu.

Kniha popisuje další osudy Nicolase Fiorilla, přezdívaného Mahárádža, který se stal respektovanou postavou podsvětí v neapolské čtvrti Forcella. Aby autor nenechal nepoučeného čtenáře na pochybách, v jakém prostředí se ocitl, začíná příběh šokující scénou, kdy se Nicolas se svými kumpány vydává do porodnice, v níž se chystá zastřelit novorozeně jako odplatu za smrt svého bratra.

Členové dětských gangů většinou nejsou potomky starých mafiánských bossů, kteří vybudovali strukturu své organizace na základě silných rodinných pout. Jsou to děti ze sociálně slabších rodin, které se na dráhu zločinu vydávají, aby se vymanily z chudoby a mohly si dovolit koupit značkové oblečení nebo nejnovější model iPhonu. Vyrůstají na počítačových hrách, sociálních sítích a filmech nebo seriálech, jejichž hrdinům se chtějí podobat.

Jejich svět se proměňuje ve svět plný násilí a krutosti, ve kterém se jakýmikoli prostředky bojuje o moc i peníze a zrada se trestá smrtí. Nemají zábrany nechat se najmout, aby zavraždily někoho, kdo je nepohodlný tomu, kdo jim dobře zaplatí.

Nicolas se rozhodne spojit s ostatními dětskými gangy, aby připravil o vliv staré mafiánské rodiny a převzal moc nad celou Neapolí. Ty ovšem ještě neřekly poslední slovo, a tak příběh spěje k nevyhnutelnému konci.

Saviano se kromě dětských hrdinů, kteří předčasně dospěli, a přesto stále zůstávají dětmi, věnuje také postojům a morálním dilematům jejich rodičů.

Při psaní vycházel z autentických policejních záznamů a na výsledku je to znát. Obraz zločinecké tváře Neapole, kde projevení slabosti může být počátkem pádu a důvěra fatální chybou, vykresluje přesvědčivě s energií a zručností vypravěče, která činí ze čtení románu silný zážitek.

Vyzdvihnout je třeba také skvělý překlad Alice Flemrové, která si opět suverénně poradila s popkulturními odkazy a slangem. Kromě Savianových knih do češtiny převedla i řadu dalších děl, která patří k tomu nejlepšímu ze současné italské prózy.

Hodnocení 90 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: