Hlavní obsah

RECENZE: Traktor chce víc, ale nejde za tím křečovitě

20. 12. 2021, 10:59

Byť se může zdát, že moravská skupina Traktor je pevně zasazena v rockové škatulce a vlastně jí nezbývá nic jiného než skládat další melodické písničky, pravda je jiná. Pětice na novince Sedmá strana kostky stále cosi zlepšuje. Připočteme-li fakt, že jí zůstaly melodická přesvědčivost i stadionová znělost, vydala své nejlepší album.

Sedmá strana kostky je sedmé album skupiny Traktor.

Článek

V roce 2011 nahrál Traktor desku Tmel a na ní naznačil, kam by se chtěl od svých agrorockových počátků vzdálit. S každým dalším albem (Alcatra’n’z, Artefuckt a Šachoffnice) dostávala tradiční rocková tvorba skupiny jasnější kontury i komfortnější zvuk. Na novém albu Sedmá strana kostky se rozzářila.

Traktor nepřeje jenom písničkám, respektive výrazné melodii v nich. Dopřává si také parádních instrumentálních postupů. Čerpá z odkazu rockových a metalových legend osmdesátých a devadesátých let a přesvědčuje tak posluchače, že výborná profesní vybavenost dává skladbám uvěřitelnost.

A tak si zejména kytarista Stanislav Balko s chutí vyrukuje k nějakému sólu, pokaždé tak dlouhému, aby nevzalo písni spád. Lahůdkou v tomto ohledu je Antikvariát a potvrzené je to v bonusové coververzi Don’t Tell Me (What Love Can Do) od amerických Van Halen (což je pocta zesnulému kytaristovi Eddiemu Van Halenovi). V ní se skupina s chutí ujala všech těch instrumentálních složitostí, které originál nese.

Nenápadně se zlepšuje zpěvák Martin Kapek. Beze strachu se pouští i do vypjatých pasáží a hlasově je pevnější než na předešlých počinech. Na jeho výrazu je také evidentní, že ho jeho post v kapele naplňuje.

Zvuk desky je v rámci žánru moderní. Je přehledný, přitom razantní, tvrdý a využívající elektronických zvuků nejen v intrech skladeb. Nádherně sejmuté jsou bicí nástroje. Každý úder je nejenom patrný, ale veskrze příjemný. Je dobře, že v době, kdy se alba poslouchají z počítačů a mobilních telefonů, muzikantům záleží na tom, aby byl zvuk nahrávek co nejlepší.

Traktor se zlepšil i v textech. Nespokojuje se pouze s běžnými rockovými obraty, už vůbec ne s klišé. Ve výrazivu používá rovněž postupy zvukomalebné a pečlivě váží slova.

Výjimkou je písnička Vyser se na trému. Jako by vypadla ze šuplíku s písněmi ze staré éry skupiny. Po textové stránce neodpovídá tomu, co dnes ctí. Navíc patří do krátké řady těch, které na deskách Traktoru nemusely být, protože nejsou tolik podařené. Na kolekci Artefuckt je to Žena, růže, tíseň, zlost, na desce Šachoffnice zase Skála.

Sedmá strana kostky nicméně přináší mnohé skladby, které mají hitový charakter. Ať už to jsou Lucid, Testament, Kameny, My nebo Krásnej novej svět. Celkově je vyrovnaná a nahrála ji kapela, která chce víc, ale nejde za tím křečovitě.