RECENZE: Stáří, které už se nebojí, bojuje po svém

Vychází ze skutečné události, kdy se bývalý politický vězeň plukovník Pravomil Raichl a jeho kamarád generálmajor Miroslav Kácha odmítli smířit s nepotrestáním prokurátora z padesátých let Karla Vaše a rozhodli se ho zavraždit. Ale zatímco ve skutečnosti Raichl den před uskutečněním atentátu zemřel na infarkt, ve filmu tvůrci ukazují, jak by to mohlo probíhat a dopadnout, kdyby k realizaci došlo.

Do hlavních rolí této nakonec tedy většinou fiktivní road movie obsadili velmi šťastně Jiřího Schmitzera a Ladislava Mrkvičku, kteří se úloh starců zhostili s takovou přesvědčivostí, až diváka mrazí.

Schmitzerův hrdina Vlastimil, kterému je více než osmdesát let, přijíždí z USA po delší době na návštěvu do Česka. Tentokrát má jeho cesta podstatně jiný účel než ta předchozí, rozhodl se potrestat smrtí prokurátora Mráze z padesátých let, který nebyl z důvodu promlčení ani po změně režimu pravomocně odsouzen. Ve svém plánu nepřipouští jedinou kamarádovu námitku, všechno má vymyšleno, na každou Tondovu otázku má odpověď.

A tak oba muži „nad hrobem“ vyrážejí na cestu, na níž musí najít zhruba stejně starou oběť, sehnat náhradní zbraň, protože tu, kterou si Vlastimil přivezl, mu zabavili hned na letišti, a obelstít mnohé, aby se k cíli dostali a svůj plán mohli uskutečnit.

Budiž ku cti filmu řečeno, že v něm až na výjimku převažuje nad proklamací odplaty boj obou mužů s vlastním tělem, stářím a jeho neduhy. Oba musejí překonávat i tak zdánlivě banální překážky, jako jsou hygiena a prostý pohyb.

A ať už jsou to komplikace způsobené faktem, že Vlastimil je upoután na invalidní vozík, nebo otázka, zda Tonda vůbec dokáže vylézt do schodů, pořád je jejich boj důstojný a soucit, který jejich problémy vyvolávají, není lacině vydřený.

Ubývající síly mají logiku, odhodlání je motorem, který je žene přes zdánlivě nepřekonatelné překážky.

I když jim sílu dává jasná touha po pomstě, důraz je kladen na vskutku důkladnou, promyšlenou a skvěle zahranou studii stáří, studii, která nevynechá snad nic z toho, s čím se tento věk musí potýkat. Přitom scénář, režie ani herecké výkony protagonistů nejsou zatěžkány citovým vydíráním ani zbytečnými výklady.

Pracuje se obrazem, detaily těl a osamělostí, pro kterou tvůrci zvolili až podivně pustá prostředí a v závěru bizarní, zdánlivě čilý ruch v domově seniorů.

Tempo filmu je pomalé tak, jak pomalá je cesta starých mužů, kteří nemají co ztratit ani kam spěchat. To je z hlediska kvalit filmu v pořádku, z hlediska dnešních diváků to může i nemusí škodit. Nicméně celkově film mnoha zastaveními na cestě působí jako pocitově delší, než je skutečných 85 minut.

Víc však škodí morálně problematický závěr, v němž se Vlastimil nejdříve dopouští násilí na nevinném člověku (přitom není jasné, kde a proč se tam ten člověk vzal) a vzápětí film skočí z fikce do reality. To když v obžalobě zazní konkrétní Vašovy činy, za něž byl souzen, včetně jména generála Heliodora Píky. Konečný akt je pak opět smyšlený a rovněž problematický jako každá hra na soudce a kata.

Hodnocení 60 %