Článek
V komorních a potemnělých prostorách galerie vyniká fakt, že pornografie představuje jakousi odvrácenou stranu, o které se ve slušné společnosti nemluví. Všichni o ní vědí, ale přesto dělají, že neexistuje.
Štěpánek si je této pokrytecké ideologie vědom, a proto ve svých dílech hledá jiná vizuální kritéria a snaží se podtrhnout spíše estetickou stránku věci. Erotický rozměr nechává zasunutý ve druhém plánu.
Proto si nevybírá obvyklý scénář, který je u pornografických fotografií běžný. Sedící dívka na posteli dokonce připomíná slavný Munchův obraz Puberta. Právě na hledání paralel, ve kterých prostorové kompozice z fragmentů porna evokují slavná umělecká obrazová témata, je vidět snaha posunout „porno art“ k sofistikovanější podobě.
Fotograf Branislav Štěpánek se zabývá proměnou erotické tělesnosti ženy.
Druhým tématem, kterým se Štěpánek zabývá, je proměna erotické tělesnosti ženy. I v tomto případě pluje proti proudu. Využívá moderních technologií a z fotografií dospělých žen vytváří prepubertální děvčata.
Upravuje tělesné proporce tak, aby každá postava získala jak dětskou nevinnost, tak vyzývavou sexualitu. Velkoformátové zobrazení figur téma akcentuje.
Dětská nahota je velice křehké téma, o čemž se přesvědčil leckterý výtvarný umělec. Například malíře Egona Schieleho to stálo svobodu.
Soudobá společnost sice žije v postmoderním věku dvacátého prvního století, ale pohled na dětskou nahotu a pornografii obecně se od dob Schieleho příliš nezměnil. Přesto je třeba nerezignovat na citlivá výtvarná témata a snažit se vidět o něco víc, než je obvykle žádoucí.
Branislav Štěpánek touto trnitou cestou jde a upozorňuje, že i zavedená duchovní klišé lze vnímat jinak.
| Branislav Štěpánek: Slavné pornografie |
|---|
| Galerie Fotografic, Praha, do 3. srpna |