Hlavní obsah

RECENZE: Scorpions jsou klidná síla světového rocku

Je dobře, že před deseti lety nenaplnila německá skupina Scorpions své proklamace a ze scény neodešla. Ve čtvrtek večer totiž v solidně zaplněné pražské O2 areně předvedla, že na ni pořád cele patří, a to zdaleka nikoli pouze kvůli tomu, že má v repertoáru z minulých desetiletí řadu písní, které v toku času neztratily nic ze svého šarmu.

Foto: Petr Horník, Právo

Zpěvák Klaus Meine vedl svou kapelu srdnatě.

Článek

Nebyl to koncert nikterak okázalý, protože Scorpions jsou dnes klidná síla světového rocku.

Na obrovské scéně sice písně doprovázely vizuálně nápadité projekce a bubeník Mikkey Dee, služebně nejmladší člen formace (je v ní od roku 2016), seděl se svou soupravou na vyvýšené ploše, zbývající čtveřice hudebníků však pobývala dole na pódiu, na scéně nebylo nic kromě ní a mikrofonů a nekonala se ani bůhvíjaká dovádění světel.

Po stranách visely dvě velké LED stěny, na nichž bylo přenášeno dění na pódiu, a to bylo co do vizuálního uchopení koncertu vše.

Foto: Petr Horník, Právo

Scorpions na úvod pozdravili české publikum naší národní vlajkou.

Scorpions přijeli v rámci turné k letošnímu albu Rock Believer, devatenáctému ve své diskografii. Vrátili se na něm k rockovým písňovým stavbám, které charakterizují jejich klíčovou tvorbu ze sedmdesátých až devadesátých let.

V Praze nabídli čtyři nové skladby, zbytek více než hodinu a půl trvajícího setu tvořily písničky slavné, respektive ty, bez nichž se živé vystoupení hannoverské party neobejde.

A tak zazněly Bad Boys Running Wild, Wind of Change (s upraveným proukrajinským textem), Send Me An Angel, Tease Me Please Me, Black Out, Big City Nights i Still Loving You, hity, které kapelu za těch sedmapadesát let na scéně pomáhaly proslavit i definovat.

Je v nich hutný hardrockový základ, též jemnocit pro balady a vrchovatá dávka instrumentálního kumštu.

Pětice ho prezentovala hned od začátku, už výjimečným sólem s bílou rukavičkou hrajícího kytaristy Matthiase Jabse v Make It Real.

Poté nabídla mnohé další podobné okamžiky, přičemž kompozice New Vision stála výlučně na sólech baskytaristy Pawla Maciwody a bubeníka Mikkeyho Deeho, jenž za to v závěru sklidil parádní ovace.

Foto: Petr Horník, Právo

Kytarista Matthias Jabs si s chutí zasóloval.

Foto: Petr Horník, Právo

Baskytarista Pawel Maciwoda je nejméně nápadný člen Scorpions.

Došlo ale i k momentu, který se na koncertech takto zásadních žánrových skupin málo vidí. Zpěvák Klaus Meine popletl v písni The Language Of My Heart text.

Nezastřel to, skladbu přerušil, s úsměvem se omluvil a následně ji s kapelou pěkně dohráli do konce. Vše bylo diváky přijato s úsměvem i uznalým potleskem.

Meine, jemuž je sedmdesát čtyři let, se může stále chlubit hlasem z ranku nezaměnitelných. Dnes ho jen používá více technicky než spontánně.

A zakladatel formace, kytarista Rudolf Schenker, odvedl penzum práce dobrého riffového hráče i sólisty.

Foto: Petr Horník, Právo

Bubeník Mikkey Dee zaujal mimo jiné skvělým sólem.

Foto: Petr Horník, Právo

Na koncertu Scorpions byla skvělá atmosféra. Na snímku zpěvák Klaus Meine.

Byl to klidný, přitom dostatečně přitažlivý set kapely, která už nemusí nikomu nic dokazovat, přesto tak nadále činí. Má silné písně, ty nové k letitým naživo hezky padnou a publikum to všechno pořád, soudě podle reakcí v Praze, náramně baví.

V roli předskupiny se představila česká dívčí rocková čtveřice The Agony. Hraje v nové sestavě a byl to pro ni na velkém pódiu křest jako hrom.

Scorpions
O2 arena, Praha, 26. května

Celkové hodnocení: 80 %

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Výběr článků

Načítám